U ranní kávy jsem se zeptal svého bratra: „Co bys dělal, kdyby ti někdo dal pár miliónů?“ Odpověděl na otázku zcela jinou. Jemu by prý nikdo pár miliónů nedal. Vzponěl jsem si na to, že jsem jednou na dům splácel asi 200 000 Eur, tedy asi 5 miliónů Kč. Taky mi nikdo nic nedal a splácel jsem to pár let. To jde. Co však na tomto pozadí s našedlým panem Fischerem? 

Napadá mi k tomu jenom jeden pojem. Jako bývalý přírodovědec vím, co to je řetězová reakce. Představme si, že existuje skupina lidí, kteří vládu založenou na volbách nepotřebují. Potřebují právě tuto zítřejší, která pár týdnů vydrží. Chybí jen jeden ministr. Pan Fischer je schopný, obor ovládá, a je, jak jsem již podotkl, trochu šedivý. 

Lidé, kteří mají pocit, že jim tato vláda prospěje, nedostatkem posledního mravenečka, tedy vlastně ministříčka, trpí. Poctivě zasponzorují poctivého pana Fischera a nakoupí tak vládu, kterou potřebují. Korupce jako taková se nekoná. Jen dojde k jakési řetězové reakci. Pan Čistý zůstane čistý. Ti, kterým toto dává vliv, nikoho nepodpláceli. Vše zůstává jen v několika mozkovnách, které to nemají z voleb, jako ostatně ani tato vláda nic z voleb nemá.  

Tím nikomu nepodsouvám úmysly, protože těch možných úmyslů je celá řada. My si vybrat nemůžeme, ale budeme dávat pozor, jak se to vyvrbí. Oni (všimněte si onoho ne zcela nového „my“ a „oni“), oni nám to pak už nějaké výsledky předloží a my to pochopíme. Nevím, zda budeme plesat či plakat, ale mám tendenci k domněnce, že to bude to druhé. Ve filmových groteskách taky existuje řetězová reakce, například facek či kopanců. Ten poslední, a v této roli se vidím, pak obvykle spadne nosem do dortu, ne-li do něčeho horšího.