Papandreu byl silně antikomunistický politik, liberální demokrat a vlastenec. Jeho liberální strana Svaz středu získala ve volbách v roce 1964 drtivou většinu. Začal prosazovat větší samostatnost Řecka na mezinárodní scéně, snažil se o vymanění armády, jejíž důstojníci byli vychováváni americkými vojenskými školami z vlivu USA a otevřeně hovořil o vystoupení Řecka z NATO. Chtěl rovněž, aby se řecká část ostrova Kypr, uměle rozděleného při ukončení jeho okupace Británií, stala součástí Řecka. To se samozřejmě nelíbilo ani Británii, ani (a to především) USA. Bylo nutno přistoupit k "pacifikaci" a „normalizaci“ neposlušné země. K „srpnu 68“ na druhé straně železné opony.

Proto zahájila CIA koncem roku 1965 operaci (dnes bychom řekli „hybridní“) s cílem svrhnout Papandreovu demokraticky zvolenou vládu. Američané měli oporu jak v osobě otevřeně proamerického krále Konstantina II, tak ve velení řecké armády a v opozici, která byla sice ve výrazné menšině, ale byla dobře situovaná a ovládala značnou část médií. Součástí operace byly akce k diskreditaci Papandrea a členů jeho vlády, finanční a mediální podpora konzervativní opozice a organizování veřejných protestů mládeže, zejména studentů.

Operace skončila právě 21. dubna již zmíněným vojenským pučem (dnes bychom řekli „proxi válečnou operací NATO bez použití vnějších vojenských sil“). K provedení puče byl vytvořen operační vojenský plán Prometheus, připravený v součinnosti s orgány NATO údajně pro případ komunistického převratu. Junta, známá jako Černí plukovníci (Black colonels – J. Papadopulos, S. Pattakos a N. Makarezos) od počátku jasně ukázala, že myslí změnu poměrů vážně a na žádnou demokracii si nehodlá hrát ani náhodou