Jaroslav Tauchman: Květnové zastupitelstvo aneb hodně otázek a málo odpovědí

Nicméně i tak se projednalo mnoho zajímavého. Minimálně to, že Liberec má na krku jednu hodně drahou a divnou veřejnou zakázku, jednoho podivně dosazeného ředitele vlastní akciovky, že Jiří Kittner se stal zástupcem města v Severočeské vodárenské a díky Lukáši Martinovi z ČSSD se už ví, kdo všechno může dělat v Liberci náměstka.

Zastupitelstvo se protáhlo něco přes třiadvacátou hodinu. Ovšem například zástupci ODS jej opustili už po desáté a Jiří Kittner si ani nepočkal na to, aby mohl zastupitelům představit svou vizi zástupce v dozorčí radě Severočeské vodárenské společnosti, kam jej nominoval, zřejmě po vzájemné dohodě radních, náměstek Jiří Rutkovský. Nikoliv málo placená funkce zřejmě nestála faktické hlavě zdejší ODS ani za toto. Jistě a zcela určitě se nejednalo o další důsledek opozičně smluvní koalice, která vládne na liberecké radnici…

Na zastupitelstvu nebyla nouze ani o slovní exhibice. Vedle bývalého primátora Jiřího Kittnera, který (asi sám sebe) bavil svými glosami, se dokonce hned dvou proslovů dopustil i jindy mlčenlivý nebo úplně chybějící Bohuslav Kabátek, původně z Věcí veřejných. Někdejší záruka této strany, že se již významné posty nebudou obsazovat kamarádíčky, který hned po volbách získal funkci náměstka na Pozemkovém fondu u svého známého Radima Ziky (ODS), byl ale asi jediný, kdo pointu svých glos pochopil.

Někteří zastupitelé v nočním závěru opět apelovali na slušnost a věcnost, jako by v Liberci vše probíhalo normálně a nebyla zde řada klíčových a hlavně hodně podivných věcí kolem správy veřejného majetku a financí. To sice i ti, kteří chtějí chodit brzo domů přiznávají, nicméně je zajímavé, že jsou to zrovna oni, kdož se k zásadním věcem pramálo vyjadřují a většinou mlčí.

Hned v úvodu se Martina Seppa, který má nahlášené bydliště v jedné liberecké fabrice, aby zde mohl vykonávat funkci zastupitele, zeptala Alena Dvořáčková, jestli mu to přijde normální a apelovala na ostatní zastupitele, aby se situací zabývali. Martin Sepp Alenu Dvořáčkovou, která jen uvedla fakta, označil za lhářku a podpory se mu dostalo i od liberecké ODS. Nicméně na její argumenty přesvědčivě reagovat nedokázal.

Zajímavá byla také vystoupení ředitelů jednotlivých městských společností. Mezi nimi i ředitele Sportovního areálu Ještěd Jana Svatoše, kamaráda šéfa bez přívlastků zdejší ČSSD, europoslance Roberta Duška. Ten sice zastupitelům sdělil, že na Ještědu jsou sportoviště a dá se tam trávit volný čas i v létě, ale například co bude dělat s 15. milionovou každoroční splátkou, která byla oficiálním důvodem odvolání bývalého vedení a příčinou jeho instalace do funkce, na to konkrétně odpovědět nedokázal.

Naopak se ještě prohloubily pochyby o jeho dosazení. To když radní Petr Černý (ex VV), předseda představenstva, neuměl přesvědčivě vysvětlit okolnosti Svatošova zvolení. Například to, že podmínky výběrového řízení byly upraveny tak, aby jimi prošel i Jan Svatoš (např. chybí požadavek vysoké školy). Přihláška Jana Svatoše navíc nebyla řádně doručena – ani v daném termínu, ani osobě, uvedené v podmínkách výběrového řízení jako kontaktní. Naopak přímo Jan Svatoš osobně shromáždil přihlášky všech jiných uchazečů a odevzdal je nikomu jinému, než předsedovi představenstva Petru Černému. Ale asi se nic nestalo, a Jan Svatoš je podle radních, mužem na svém místě. Jistě si to myslí i sám Robert Dušek.

Zastupitelka za Liberec občanům a placená členka představenstva Technických služeb města Liberce Věra Rosenbergová zase a opět nevěděla nic o průběhu kauzy zakázky na plakátovací plochy, kterou politici z ČSSD šikovně přes tuto městskou akciovou společnost přihráli firmě Rengl. Přitom tento klasický případ „malé velké domů“ se probíral již před dvěma měsíci. Tak snad příště.

Otazníky padaly i kolem Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou (DPLMJ). Josefu Šedlbauerovi (ZpL), který se situací okolo této společnosti dlouhodobě zabývá, nebyl její ředitel Luboš Wejnar, který přišel do DPLMJ z firmy Busline a byl na místo dosazen bez výběrového řízení, vysvětlit řadu skutečností. Například to, proč byla právě s firmou Busline uzavřena smlouva na provoz linek bez výběrového řízení a na podivně vysoké ceny za služby, kdy například Busline dostává v Liberci cca 44 korun za kilometr, ale za obdobnou službu v Ústí jen 26 korun za kilometr. Okolnosti kolem smlouvy s Busline zajímaly i zastupitele Ladislava Dzana.

Za své dotazy kolem DPLMJ se zastupitel Šedlbauer dočkal invektiv ze strany náměstka primátorky Lukáše Martina. Přitom ten, když byl dotazován Janem Korytářem (ZpL) na věci kolem stavby libereckých lázní, tedy na tuto největší současnou veřejnou zakázku (414 milionů Kč), za kterou je ze své gesce odpovědný, odpovídal jen : “Nevím, dodám písemně.., Nevím, dodám písemně.., Nevím, dodám písemně..“ A to se jednalo o takové zásadní věci, jako například, kdy a jak jsou zde vedeny kontroly u této zakázky.

Odpovědi na tyto otázky, respektive na to, kdo všechno se ve skutečnosti podílí na realizaci revitalizace lázní za 414 milionů korun neodpověděl ani zástupce technického dozoru, kterého si město za vůbec ne malé peníze platí. Zástupce firmy Investing CZ Josefa Nadrchala vydržel na zastupitelstvu čekat jen dvě hodiny a poté odešel. Velice zvláštní přístup ke svému štědrému zákazníkovi (městu), navíc, když se objeví nejasnosti a podezření. Ale zvyk (posledních dvaceti let) je asi opravdu železná košile. Nebo, že by se možnost odejít dříve a nemuset odpovídat zastupitelům přeci jen hodila?

Pro mnohé naštěstí se včera neprodala Varšava, když vystoupili zástupci sdružení, kteří se o ni chtějí starat. Město rovněž nevyšlo vstříc firmě Real Space architekta Horatschkeho, která se rozhodla neplatit nájem na pozemcích, kde chce vybudovat obří bytový dům, přímo uprostřed oblíbené vilové čtvrti, v místě dětského hřiště.

Co se ale koalici povedlo, je fakt, že prosadila schválit zástavní právo na pozemky u školky v Ruprechticích a dali tak zelenou projektu, u kterého proběhlo velice diskutabilní výběrové řízení. Toto řízení vyhrála firma bratra náměstka Rutkovského (ten nahlásil střet zájmů a zdržel se). Liberec tak bude mít jednu z nejdražších školek široko daleko. Není bez zajímavosti, že s výběrovým řízením pomáhala za vlád ODS osvědčená firma Compet consult, která například pomáhala i se zakázkami na lázně a bazén.

Liberecká školka má stát 25 milionů a nejméně 5 milionů pak ještě navíc budou stát úroky z úvěru, který byl podmínkou pro účastníky výběrového řízení a podle opozice tak došlo k diskvalifikaci menších firem. To, že toto odradilo i většinu oslovených firem přiznal i jindy mlčenlivý náměstek, pod kterého tento projekt spadá, Kamil Jan Svoboda z Liberce občanům.

Na seznam projektů IPRM se dostal další divný projekt společnosti Educa Quality. U něj jsou nejen nejasné výtupy, které z něj mají vzejít, ale i neznámá je i většina vlastníků společnosti, která je s tímto sdružení spjata. Ano - do hry vstupují tolik oblíbené anonymní akcie na doručitele. To ale pro libereckou koalici, která se jindy tak hlasitě zaštiťuje transparentností, není žádný důvod k znepokojení, jak již dokázala mnohokrát v minulosti.

Na konci zasedání se ještě zastupitelé dozvěděli, že tolik proklamovaná kontrola MS v lyžování se ještě nekonala, nekoná a asi ani konat nebude a mohli jít domů.

Jaroslav Tauchman