Odkazovali se přitom na sliby voličům, vládní prohlášení i pravicový kánon nízkých daní a vzývali staré zlaté časy, kdy sice daně byly docela vysoké, ale nad politickými a mocenskými lény občanských demokratů alespoň slunce nezapadalo. Návrat ke kořenům tomu říkali.

Jejich vnitro i mimostraničtí kritici byli o poznání méně patetičtí a po straně trousili, že vlastně nejde o nic jiného než o pár pašalíků ve Všeobecné zdravotní pojišťovně, případně o nebezpečí trestních oznámení souvisejících se správou téhož právního subjektu.

Tak či onak, vláda se cítila vážně napadena, a následky se zdály dotýkat i samotných nebes, neboť v ohrožení se octly i církevní restituce.

Vzápětí poté začala mít spousta lidí, kteří situaci z titulu své komentátorské či analytické pozice museli komentovat či analyzovat, s tím označením potíže. Evidentně jim nešlo přes pysky a taky to připomínali, vůči označení se vymezovali, případně se pokoušeli označit pány jinak.

Jenže, znáte to, jednou použitá nálepka se člověka drží jak psí exkrement vroubkované podešve. Rebelové byli na světě a poslanci Štastnému bylo houby platné, že o sobě honem začal šířit, že je jenom polorebel: cítit byl úplně stejně jako celorebelové.