Nejmarkantnější to je v případě železnice, kde bylo Ministerstvo dopravy postupně od roku 2016 uchopeno vlivnější částí zástupců alternativních dopravců v čele s Radimem Jančurou a skupinou „přátel a spolužáků“ kolem Jaroslava Faltýnka. 

Ti všichni zjistili, že pro resort dopravy je zbytečná i pozice plnohodnotného ministra, když o dopravě je lepší se bavit a řídit ji ze zákulisí restaurací, barů, motorestů a klubů…

Soukromému byznysu a kšeftům s pozemky se tak v naší zemi musí například přizpůsobit nesmyslně uživatelé veřejné dopravy v Brně, kde má být hlavní nádraží s příhodnou polohou v centru města odsunuto jen proto, aby z toho měla něco korupční tasemnice. Ta se však narodila už před 20 lety, spolkla i původně protikorupční hnutí a má tolik chapadel, že se stala pro orgány činné v trestním řízení nepostižitelnou.  

Soukromému byznysu ve veřejných službách v přepravě cestujících musely ustoupit i pokusy zajistit systém služeb, který se na železnici úplně rozpadl. Na nutné zajištění síťových služeb a zároveň potřebu vytvoření rovných podmínek poukazovalo „statečně“ ještě v létě 2018 vedení Českých drah v čele s Pavlem Krtkem a v září téhož roku proto muselo skončit. Od té doby mají podle plánů soukromého sektoru České dráhy, jejichž akcionáři jsou občané České republiky, plnit funkci „zbytkového“ dopravce. Odbor veřejné dopravy Ministerstva dopravy se stal „samoobsluhou“ alternativních dopravců, kterým by České dráhy měly poskytnout servis i za cenu vlastní destrukce.

Cestujícímu chce podle programového prohlášení nová vláda zajistit jednotnou jízdenku (OneTicket), rozšířenou o jednotlivé integrované dopravní systémy. Jenže my jsme pod rouškou falešného překladu liberalizace udělali opak toho, co po nás Evropská unie chce. Rozkouskovali jsme železnici na mini soubory, za které jsme prohlásili i jednotlivé tratě a mezi nimi si vlaky různých dopravců ujíždí, pokud vůbec vyjedou, a OneTicket cestujícímu patřičně zhořkne.