Toto konstatování je však natolik obecné, že klidně to mohlo být tak, že tam sice  seděl a … chlastal. Bylo by to od věci? Asi sotva, že? Nejnovější informace pak říká, že Havel bude mít svou „pamětní lavičku“, po  USA, Španělsku, Irsku i v Plzni (Lidé v cizině musí být lavičky přímo na větvi!). Hurá, to bude slávy, bratru za 350 tisíc korun z našich daní, ale prý to ještě musí podpořit plzeňští zastupitelé. No musí. Nemusí, ale dám na to krk, že pro „lavičku“ svou „pravičku“ zvednou. vždyť z cizího krev neteče a nějak se svým chlebodárcům člověk zavděčit musí!

Ne, opravdu mi to není lhostejné, že se pro takovou pitomost vydá 350 tisíc korun. Pan architekt Šípek nemusí nic dělat, stačí jedna či dvě lavičky za rok a má slušně vyděláno. Dnes je to lavička, zítra to může být pamětní „kyblíček a kus hadru“, protože i to neodmyslitelně patřilo k Václavu Havlovi (podejte pánovi kyblíček, prase bude blít) . No a po pamětním kyblíčku už jen zbývá s prominutím, Havlovo „lejno“.   Velké pamětní kamenné „lejno V. Havla“ jako symbol   pravdy a lásky, (ne)pravdivosti jeho lživých, velkohubých a slavných vět a slov, kterými  v 89 roce oblboval národ, když hlásal národu: „Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte“, nebo „Obviňují mne (komunisté), že chci zrušit socialismus a zavést kapitalismus, že chci získat zpět své majetky. Prohlašuji, že je to sprostá lež“! Nebo také, což i dnes hraje velkou roli, že „Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme“! Tyto lživé a falešné citáty by pak měly být vytesány do onoho pamětního kamenného Havlova lejna, na věčnou paměť všem, kterým jeho pravda a láska a podobné žvásty přinesly zdevastované hospodářství, rozkradenou republiku, zadlužený stát, nezaměstnanost, nízkou životní úroveň, strádání a boj o holý život!