Činy Daniela Hermana jsou totiž natolik závažného charakteru, že zlehčovat jejich charakter a význam by znamenalo víceméně s nimi souhlasit. Jakkoliv nelze vyloučit, že se najde nemálo lidí, kteří budou panu Hermanovi uznaně klepat na rameno za jeho činy, zvláště z řad jeho politické základny KDU-ČSL, na druhé straně díky silnému odporu a nesouhlasu je většina občanů republiky s jeho konáním zcela oprávněně krajně rozhořčena.

Oč tedy vlastně jde? Až na zmíněné výjimky jinak veřejností zcela nevážený pan Daniel Herman byl „svými milými krajany“ nedávno v SRN, přesněji Mnichově na sudetoněmeckém sjezdu, oceněn tím, že mu byla slavnostně předána Evropská cena Karla IV., která je rovněž nejvyšším vyznamenáním sudetských Němců. V děkovném projevu pak Herman označil cenu za podporu v budování přátelství mezi Němci a Čechy a v boření řady vzájemných předsudků. Jeho ocenění Sudetoněmeckým landsmančaftem není žádným překvapením, přesto jej z pohledu různých pohledů historie nelze považovat za korektní a oboustranně přijatelné. Předně, „vlastenec“ Herman toto ocenění obdržel od Sudetoněmeckého landsmančaftu, což nelze oficiálně považovat za celoněmecký vládní postoj vůči ČR, protože to by muselo vycházet z vlády SRN, nikoli pouze od jedné Spolkové republiky Bavorsko.

Odůvodnění, za které byl Daniel Herman oceněn Evropskou cenou Karla IV., tedy „za podporu v budování přátelství mezi Němci a Čechy a v boření řady vzájemných předsudků“, je irelevantní, rozhodně nemá jednoznačnou podporu většiny občanů České republiky. Hermanovo ocenění lze spíše považovat úspěch SL, kterému se díky B. Posseltovi podařilo skrze Hermana, Bělobrádka a další lidovecké falešné „vlastence“ navázat vlastizrádné kontakty s Českou republikou. O to se Herman nepochybně zasloužil, neboť v r. 2016 jako člen vlády., ale k jednání s SL vládou nepověřený ministr, na „vlastní pěst“, za peníze českých občanů jako první člen vlády ČR se oficiálně zúčastnil sjezdu Sudetoněmeckého landsmančaftu, ale také jiných vzájemných setkání a jednání, čímž se m.j. dopustil nejen porušení vládního protokolu, ale také zneužití pravomocí ministerstva zahraničí, čímž se dopustil trestného činu „Zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace“ dle § 315 tr. zákoníku, neboť