Jiří Baťa: Máme demokracii, nebo vládu profláknutých starostů, doktorů (všeho druhu), inženýrů, bankéřů, ředitelů?

29.09.2020 11:06

Je pár dnů před volbami do krajských zastupitelstev a Senátu PČR a do našich poštovních schránek, ale i na billboardech (a jiných veřejných zařízeních, např. zadních sklech autobusů) se nám představují (často šklebí, anebo se nám smějí) kandidáti politických stran a hnutí. Člověk se nestačí divit, jak ubohými slogany a hesly jsou jejich podbízející se tváře doprovázeny.

Jiří Baťa: Máme demokracii, nebo vládu profláknutých starostů, doktorů (všeho druhu), inženýrů, bankéřů, ředitelů?
Foto: archiv Jiřího Bati
Popisek: Jiří Baťa
reklama

Ve Zlínském kraji (odkud pocházím) se to hemží natolik stupidními slogany, že snad nemá ani smysl přemýšlet o tom, co který kandidát je nebo není, resp. co při jeho případném zvolením bude schopen pro občany udělat nebo svou činností pro jejich blaho přispět. Tak například jeden slogan, v tomto případě ODS, konstatuje, že prý „Postavíme kraj na nohy“. No, nějak mi ušlo či jsem si nevšiml, že by Zlínský kraj padal na hubu nebo se plazil po kolenou, a proto je potřeba jej „postavit na nohy“! A propos, pokud to někteří politici takto vidí, tak to jen díky jim samotným.

Heslo ČSSD nám voličům zase oznamuje, že kandidáti ČSSD při jejich zvolení „Vrátí kraji dobrého hospodáře“. Ptám se, kam že se poděli ti dobří hospodáři, když je ČSSD teprve hodlá nainstalovat? Není to snad důkaz, že se do dnešní doby hospodařilo s nedobrými hospodáři? Zbytečná otázka, není-liž pravda! Jiný billboard nás zase informuje, že nově zvolení „zástupci lidu“, budou-li zvoleni, hodlají „Uzdravit náš kraj“. Otázka ovšem je, zda je nemocný kraj a jeho lidé, nebo jeho současné, bývalé (a nepochybně tomu bude i u nastávajícího) vedení, potažmo zastupitelstvo kraje, protože „sliby se slibují, blázni se radují“! Z tohoto přísloví jasně vyznívá ona diagnóza, kterou trpí (nejen) náš „nemocný“ kraj!

Lze pochopit, že každé takové či podobné volby s sebou nesou nepřeberné množství slibů a předsevzetí, které se (alespoň v podmínkách české demokracie) jen málokdy podaří splnit. A ne vždy jen z objektivních důvodů, ale také často proto, že jedno naše přísloví říká, že „Slibem nezarmoutíš“, jiné zase, že „Účel světí prostředky“, nemluvě o tom jiném přísloví, že „Slíbené vydrží stejně jako uzené“. To ovšem neznamená, že by se ve Zlínském, stejně jako v jiném kraji, naprosto nic nedělalo, nebudovalo, že by se neinvestovalo. Jenže už nikdo neřekne, kolik peněz se neproinvestovalo, ale rozkradlo, uplatilo, odklonilo či prostě zdefraudovalo. O tom se mlčí, na druhé straně o to více se ti noví, zaručeně poctiví, čestní, spolehliví a odpovědní kandidáti mohou ohánět různými nesmyslnými hesly a sliby (celorepublikově je to neuvěřitelé množství iracionálních, oblbujících, nereálných a kandidáty k ničemu nezavazujících sloganů a hesel).

V poslední době se v Česku hodně, často a rádo nejen mluví, ale také bojuje o záchranu „naší demokracie“. Ponecháme-li stranou logiku a relevantnost tohoto nesmyslého úsilí, které prosazuje zejména Milion chvilek, ale rovněž řada pravicových politiků, kterým chybí větší volnost a svoboda nejen ve svobodě slova, ale hlavně ve svobodě podnikání, šíření zcestných myšlenek, ideologie, v dehonestaci a diskreditaci živoních realit a jiných nelogických a nesmyslných požadavků (viz předseda Senátu Vystrčil). Je-li řeč o demokracii, je třeba si připomenout, co demokracie znamená, jak je naplňována či realizována. Konstatování, že demokracie znamená v překladu „vláda lidu“, zná snad každý středoškolák a měl by znát i každý politik, jedno, na jaké úrovni. Skutečná demokracie je, resp. by (pokud bude) měla být tou hlavní ideologickou motivací pro život v naší společnosti. Nabízí se však otázka, je tomu skutečně tak?

Z pohlledu statistiky, kterou tvoří přesný přehled nepřesných čísel, zjistíme, jak je u nás „demokracie“ aplikována. Především je třeba upozornit na skutečnost, že tímto konstatováním není společenská vrstva, zvaná inteligence, vylučována z pojmu lid, nicméně tato „kasta“ má své přednosti a priveligia, která jdou zcela jednoznačně na vrub ostatního „lidu“. Při pohledu na stávající kandidátní (jmennou) listinu pro volby do Zastupitelstva Zlínského kraje (a jistě tomu nebude jinak ani na kandidátních listinách jiných krajů) není na seznamu snad člověka, který by pocházel z toho společenského spektra, kterému se říká „dělník“ nebo „dělnice“, jako např. soustržník, jeřábník, zedník, pekař, zemědělec, dojička, řidič autobusu apod., nebo také lůza či verbež.

Anketa

Má vláda na žádost Prymuly vyhlásit nouzový stav?

61%
39%
hlasovalo: 12279 lidí

To kandidátů s tituly MUDr., JUDr., Ing., PaedDr., Mgr., Bc., starosta, místostarosta, ředitel firmy, člen představendstva, bankéř, resp. „chudý“ sportovec, zpravidla bývalý reprezentat, mistr světa apod., těch je tam přehršel. Při neexistenci dělnických povolání vlastně jenom a pouze oni. Máme-li v této souvislosti uvažovat o podstatě výše zmíněné demokracie, pak není od věci se ptát, zda lidé dělnického, v lepším případě zaměstnaneckého původu jsou součástí naší demokracie, tedy „vlády lidu“, když je zcela evidentní, že zastoupení této společenské vrstvy, které je ve společnosti absolutní většina, není (až na vzácné výjimky) v místních, krajských orgánech veřejné správy, resp. místních vládách, o republikové vládě nemluvě, de facto zastoupena.

Z uvedeného vyplývá, že společenská vrstva, zvaná inteligence (dříve z důvodů rozlišení intelektuální inteligence od té ostatní existoval pojem pracující inteligence, tedy vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří na rozdíl od intelektuálů-umělců, žijících na volné noze, byli zaměstnáni ve výrobní sféře, institucích apod.), má ve společnosti nejen početní, ale hlavně vedoucí, rozhodující nejen postavení, ale hlavně slovo. Jak výše zmíněno, nelze tuto vrstvu vylučovat z pojmu lid, nicméně v oblasti vládnutí ve společnosti má skutečný dělný lid pramalou, lépe řečeno nemá žádnou moc. Otázkou je, zda můžeme mluvit o tom, že u nás máme demokracii, nebo si to pleteme s pojmem plutokracie, či oligarchie? Jistě se proti takovému konstatování ohradí nemálo dotčených, nicméně při pohledu na kandidátní listiny, a je jedno, zda jde o parlamentní, krajské či senátorské volby, jednoznačně převládá zastoupení inteligence, případně postavení, které s dělnickým charakterem má sotva co společného.

Jinými slovy necháváme se ohlupovat tvrzením, že máme demokracii, dokonce o ni Milion chvilek, pražská kavárna, havloidi, sluníčkáři a jiní ochránci demokracie bojují a zachraňují ji, ale ve skutečnosti bojují za udržení, resp. posílení svých pozic a vlivu, zatímco proklamovaná demokracie je jen falešnou deklamací, jak zvrátit narůstající nesouhlas a nepokoje té části obyvatelstva, která by měla tvořit základ skutečné vlády lidu alias demokracie, která však nevládne, je ostrakizována a ve společenském životě nestoudně podváděna. Podváděna lidmi, kteří tvoří rádoby (falešnou) „demokracii“, ve skutečnosti vytvářejí plutokratickou, oligarchickou společnost, se kterou nám zcela nedemokraticky vládnou. Aby svou nefér hru nějakým způsobem zakamluflovali, jeden o druhém se pak (závistivě) vyjadřuje, že není demokrat, ale je oligarcha apod.

V souvislosti s charakterem naší společnosti, že jsme demokratickým státem, je třeba si také uvědomit, že současný společenský režim není demokratický ani náhodou, že se jedná o režim plutokraticko-oligarchistický, nebo ještě lépe korupčně protekcionářský. Stačí si vybrat. Je nesprávné, mluvíme-li o demokracii, tedy o vládě lidu, nemá-li v takové vládě opravdový dělný lid žádné zastoupení (pokud snad ano, jde o naprosto marginální, bezvýznamný počet, nemající vliv na všeobecné řízení, rozhodování a existenci jako takovou). Otázkou je, kdy bude u nás na principu řeckých dějin aplikovaná opravdová vláda lidu, tzn. demokracie, abychom mohli mluvit o tom, že si musíme opravdovou demokracii chránit a také za ni skutečně bojovat. To, co se dnes děje, je jen dobře placené divadlo, snaha západních politických kruhů (rovněž se vydávajících za demokratické) o tlak na obyčejný lid, aby uvěřil jejich slovům, že hájí jejich zájmy a demokracii v Česku. Není to pravda!

Vládnou nám sice vzdělaní lidé, nicméně v problematice svých funkci laikové, resp. neodborníci, páchájící více škody než užitku, o svých prospěchářských cílech nemluvě. Máme na kandidátkách stovky (údajně) čestných, poctivých, slušných a pracovitých lidí, otázkou je, jak dlouho takovými zůstanou (pokud takovými skutečně byli). Zatím se jen potvrzuje skutečnost, že v první řadě jde těmto politikům o osobní zájmy, a zbyde-li čas, ochota a nějaké peníze, tak se občas dostane i té lůze či verbeži, jak je většina obyčejných občanů našimi „zástupci lidu“ nazývána a chápána. Nebo je to jinak?

O tom, jací jsou ti „opravdoví“ demokraté, svědčí případ nikoliv bývalého, ale stále existujícího politika na regionální úrovni, s tím rozdílem, že už není místostarosta, ale již dva roky je starostou města a dnes i kandidátem do Zastupitelstva ZK za STAN, ačkoliv je kmenový člen TOP 09. Tento politik s koňským ohonem se totiž angažuje v několika politických uskupeních (již zmíněný člen TOP 09, STAN, Zlínské hnutí nezávislých, v neposlední řadě v Koalici pro Holešov), které mu zajišťují možnost poměrně širokého pole působnosti, a tím i posílení svého politického postavení a vlivu v regionu i kraji. Příloha, která je již staršího data (rok 2014), je přesto stále aktuální, protože manželé Seifertovi ve svém politicko-soukromém podnikání nadále, možná ještě intenzivněji, pokračují. Viz ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ivo Fencl: Autentický Roman Prymula

20:44 Ivo Fencl: Autentický Roman Prymula

Roztrháte mě na kousky, přisoudím-li teď Romanu Prymulovi autenticitu, a to autenticitu takřka perma…