Česko, stejně jako jiný stát, třeba Čína, KLDR, ale i USA a pod., mohou kázat o lidských právech, mohou je obhajovat, kritizovat. Bohužel jsou to oni, kteří tyto práva porušují či nedodržují, a navenek jednají podle známého: „Kážou vodu, pijí víno!“. Abych byl konkrétní, zůstaňme doma, tedy v České republice. K. Schwarzenberg napadá (co jiného lze od něj také čekat) prezidenta Zemana za názor, že není dobré spojovat politiku a lidská práva s byznysem. Zřejmě mu nedocházejí souvislosti, že politika je jedna věc, byznys druhá a lidská práva jsou víceméně interní záležitostí toho kterého státu. Řada našich politiků včetně pana Schwarzenberga  se předbíhají v řiťolezectví do amerických análních subjektů přesto, že USA o dodržování lidských práv umí jenom tlachat, ale sami lidská práva věrolomně porušují o sto šest. Za normálních okolností by lidská práva měly usměrňovat politiku i byznys. Zatím je to tak, že politika ruku v ruce s byznysem v ČR si s lidskými právy vytírají svoji zádel. To ovšem není krátkozrakost Schwarzenberga nebo jiných „osvícených“ zahraničních  hlav, to je záměr, jak se zalíbit lidem, kteří jim mohou něco nabídnout, nebo alespoň pochválit za projevenou snahu. Proto také ta intenzivní péče o lidská práva v zahraničí, už málo nebo vůbec ne o ta domácí.

Pokud ovšem politik typu pana Schwarzenberga míní, že pro porušování lidských práv by měl být takový stát nekompromisně „potrestán“ na bázi byznysu například embargem, zmrazením dodávek, rušením či odkladem smluv apod., zcela určitě to k nápravě lidských práv takto potrestané zemi (státu) neprospěje. Spíše by se to mohlo považovat za vměšování do vnitřních záležitostí toho kterého státu a narušování vzájemných vztahů. Což není ze strany policajtů demokracie (USA) na překážku, protože „oni“ mohou, na rozdíl od jiných, vše! I když nejsou o nic lepší