Je třeba si přiznat, že personální obsazení ministerských křesel v dnešní vládě (stejně jako v předchozích) není a ani nebylo vždy zrovna nejšťastnější. A není to jen tím, že jak se říká, že „nejsou lidi“. Tedy myšleno lidi, kteří mají pro takové funkce dostatečné předpoklady jak svým vzděláním ( a zaměřením), tak také minimální praxí a zkušenostmi v daném resortu. Tím ovšem není řečeno, že i při jisté praxi a zkušenosti musí být kvalita práce vždy bezchybná a zodpovědná. Připočteme-li k tomu nerespektovanou a odpíranou osobní odpovědnost politiků (hlavně neochotu ji uzákonit) platí, že ne vždy je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.

Prezident Miloš Zeman je nejen starý, ale také dostatečně zkušený na to, aby ve svém rozhodování také obezřetný a odpovědný. Nominace na posty ministrů ze strany ČSSD jsou dostatečně varovné k tomu, aby se nad jménem kandidáta prezident zamyslel a teprve potom odpovědně rozhodl. Ostatně nekompromisní a odpovědný přístup dostatečně jasně vyjádřil už v případě úvah na kandidáta ministra zahraničí Pocheho, nebo dříve nejmenování profesorů a pod. Možná právě ta jeho „nežádoucí odpovědnost“ je trnem oku opozici a antizemanovcům, kterým se nedaří jej donutit skákat, jak oni pískají.