Po skončení dlouholeté, řekněme úspěšné politické kariéry, náhlý zlom, pauza, prázdno, nic. Mohlo by se zdát, že je v tom paní Němcová  jaksi nevinně, ale opak je pravdou. Kauza premiéra Nečase, potažmo ODS se třemi rebely, ale hlavně s paní Nagyovou, jeho milenkou byla sice dostatečně výživná, přesto ji paní Němcová loajálně neodsoudila a hájila barvy ODS i samotné aktéry takříkajíc zuby, nehty.

Následky skandálu však byly natolik neúnosné, že po demisi premiéra a následného odstoupení vlády bylo přistoupeno k jednání o předčasných volbách, což se také stalo a tím byla kocábka ODS definitivně potopena. Přesto to paní Němcová nevzdala a spolu s ostatními se rozhodla vytáhnout na břeh alespoň nějaké to ráhno či kormidlo, aby bylo pro novou kocábku ODS s čím začínat. Mimořádné volby, o kterých si jen trouba mohl myslet, že v nich má ODS šanci, sebevědomou a ješitnou paní Němcovou uvrhlo do vidin vrcholu její kariéry -možnosti dostat se na post premiéra-érky, byť na dobu přechodnou, do mimořádných voleb. Paní Němcové však nebylo přáno, protože hradní pán – prezident M. Zeman byl jiného mínění a premiérem jmenoval pana  Rusnoka. Pro paní Němcovou to byl nevídaný šok, který musela zkousnout. Boj o existenci silně pošramocené ODS  nejen na pověsti, ale i na funkčnosti pokračoval, uvnitř strany se hledali a dávali dohromady lidé, kteří by mohli nastartovat novou éru ODS.  Naděje mnohých zkušených a letitých harcovníků znovu povstaly. I paní Němcová si dělala čáku na místečko  v novém vedení ODS, které se připravovalo. Zajisté pokukovala po místě nejvyšším, vždyť ona je přece paní „někdo“ (tedy alespoň si to myslela).