Jiří Baťa: Tak tomu se říká „zpětná vazba“! Aneb Schwarzenbergův pohled tříkrálový na Česko

Nemyslím, že má smysl se do hloubky zabývat obsahem jeho proslovu, protože jej lze shrnout a ohodnotit velmi jednoduše: obsahově sice relevantní, přesto bláboly člověka, který mluví o něčem, jakoby toho nebyl přímo zúčastněn, neměl na to vliv a svůj díl viny, ale coby nestranný a nezúčastněný pozorovatel, který z běhu času a reálných událostí vysondoval poznatky a skutečnosti , o kterých Karel Schwarzenberg mluví. Přesto není od věci se k některým pasážím jeho mystifikačního projevu vrátit.

Především jeho veřejné osobní podceňování se jako méně exponovaný občan je pod úroveň politika jeho formátu. Chce-li dávat na odiv svou falešnou skromnost, nenápadnost, nedůležitost, politickou neexponovanost tak se domnívám, že až na jistou část jeho věrných a loajálních obdivovatelů a příznivců, velká část občanů tomu neuvěří. Co víc, bude si o něm (o to víc) myslet něco velmi nepěkného. Co tím chtěl Karel Schwarzenberg říci nebo naznačit, že se vydává ze méně exponovaného člověka? Že už není ministrem zahraničních věci v katastrofálně a korupcí profláknuté koaliční vládě? To přece dnes už ví kdekdo! Pan kníže ve svém projevu sděluje, jak je otráven z toho, že se nám nedaří pohnout dopředu. Mohu jej ujistit, že není sám! Hned na to se však strefuje do černého když poznamenává, že politická scéna nestojí za řeč (spíše měl na mysli „za nic“) V tom má i nemá pravdu, protože jakkoliv má pravdu v tom, že politická scéna nestojí za řeč, na druhé straně je právě naopak, protože za řeč stojí. A to velmi důkladnou, analytickou! Řekl bych, situace si to dokonce přímo vyžaduje se o ní bavit. Otázkou je, kterou politickou scénu měl pan kníže na mysli. Nebudu zřejmě daleko od pravdy když vyslovím domněnku, že tím myslí politickou scénu vzniklou po demisi koaliční vlády ODS, TOP09 a zbývajícího odpadu, tedy politickou scénu, která se vytvořila po těchto událostech.

Zmiňuje-li, že „chování leckterých politických představitelů elit je pobuřující a nikdo to nepranýřuje, pokud se mu to zrovna nehodí do krámu“ pak má zajisté pravdu ale jen jako obecné konstatování či spíše tlachání, protože pokud v rámci této kritiky také nevyslovil koho tím má na mysli, zahrává to do autu anonymity a kritika ztrácí na významu. Jestliže jsem vyslovil otázku, kterou politickou scénu má na mysli, pak zcela jistě neměl na mysli politickou scénu vlády P. Nečase a parlamentní koaliční většinu. Nemyslím si totiž, že by byl pan kníže až tak (sebe)kritický, přestože je všeobecně známo, že právě tady je počátek úpadku a všeho, co Schwarzenberg dále kritizuje, nebo na co poukazuje. Jinými slovy, tou politickou scénou mělo být období sestavování nové (Rusnokovy) vlády, její nedůstojný boj o projev důvěry, aby nakonec zůstala v demisi. S tím se váže i činnost sněmovny a opozice, která se snažila Rusnokovu vládu legalizovat. Protože však tuto vládu (nejen podle názoru knížete) do značné míry dirigoval M. Zeman, koaliční politici zaujali defenzivní opatření a hlasování o důvěře z těchto důvodů nepodpořily. Není pochyb o tom, že pan Schwarzenberg, znechucen samotným pádem vlády, nemohl tleskat nadšením, byla-li přerušena kontinuita dehonestující činnosti koaliční vlády, v níž jak známo zaujímal místo ministra zahraničních věcí, a proti vůli pravicové části politické scény byla předána moc vládě v demisi, co horší vládě, které byl přisuzován přívlastek Zemanovy vlády. Protože jak známo, pravicová část politické scény nebyla nakloněna ani volbě, ani zvolení Miloše Zemana prezidentem, notabene byl-li poražen jejich idol pan kníže Karel „Číro“ Schwarzenberg, nemohla být takto vytvořená politická scéna podporována, natož oblíbena a chválena zkrachovalou koaliční částí politické scény. To ovšem pan Schwarzenberg taktně zamlčuje, aby vytvořil domnění, že politická scéna nestojící za řeč je na druhé straně hřiště, tedy na straně opozice, resp. levicové části politického spektra od pádu Nečasovy vlády.

Pan Schwarzenberg poměrně kriticky mluví o řadě skutečností, které má za jisté překážky v pozitivním vývoji ve společnosti Např. mnoho nesrozumitelných zákonů, a zmrazený chod státní správy a samosprávy atd. To ovšem podle něj neznamená, že by nebylo dosaženo pozitivních výsledků. K tomu pan kníže zmiňuje, jak prý se naše země za posledních 25 let změnila. Ale pozor, nečekejte objektivní pohled na ČR! Pan Schwarzenberg mj. poukazuje na několik nových staveb, případně obnovených staveb starých, na zdárně překonání živelných pohrom, že se nám podařilo očistit toky, obnovit vodní prameny a zlepšit ovzduší. Na svých cestách viděl pan kníže mnoho vzkvétajících podniků, jak úplně nových, tak starých obnovených , vyzdvihuje tvořivost našich podnikatelů, pověstný fortel a píli naších dělníků. Neopomenul vzpomenout nezaměstnanost, přičemž téměř hrdě konstatoval, že v této problematice patříme mezi úspěšné země. Velmi vyzdvihuje možnosti mladých lidí, že se mohou vzdělávat a cestovat. S největším potěšením však konstatoval, že máme svobodu!

To jsou zásadní negativní i pozitivně viděné skutečnosti pohledem pana Karla Schwarzenberga. Není od věci poznamenat, že takové vidění a hodnocení není ani objektivní, ani relevantní, pozitivní a už ne takové, abychom z nich měli euforii ve smyslu, jak nám jej kníže předkládá. Vžddyť např. nesrozumitelné zákony vytvářeli politici, jejichž jména nejsou neznámá a kteří takové zákony tvořili záměrně a vědomě, protože takové zákony jim měly umožnit dělat politiku podle vlastních představ. Konstatuje-li pan kníže, že státní správa a samospráva je „zamrzlá“, nelze si nepoložit otázku, jak dlouho je zamrzlá, kdo ji do tohoto stavu přivedl a co proto udělal sám pan kníže v době, kdy byl ministrem zahraničních věcí a první vicepremiérem koaliční vlády. Nečekejme odpověď, odpovězme si sami – nic! Země se změnila, to má pan kníže pravdu, ale jestliže pojmenuje několik neadresných nových, nebo obnovených starých staveb, jestliže zmiňuje několik bezejmenných vzkvétajících podniků, pak je to jen jako pro mimino dětský dudlík, místo pravého mateřského prsu. Desítky, stovky podniků a firem zkrachovalo, co nezkrachovaly, byly za jidášský peníz prodány, restituovány, vytunelovány, zprivatizovány, ty nejvýznamnější ponejvíce cizím vlastníkům (ČKD Praha, ČKD Vysočany, SONP Kladno, VŽKG, První brněnská, VaKy, banky, pojišťovny a řada dalších), tisíce průmyslových a zemědělských objektů chátrá, protože pro ně není využití, potravinářská soběstačnost šla do kopřiv, zemědělci jsou na úbytě, zdravotnictví jde od deseti k pěti, školství – chudák Jan Ámos Komenský, ten se musí v hrobě otáčet jak na obrtlíku, řemesla už nikdo neučí, ale na druhé straně rostou super a hypermarkety, kterých bude víc jak zdravotnických zařízení a nemocnic, staví se tisíce neprodejných bytů, ale na silnice a dálnice nejsou peníze! Co jsou nám platné „zlaté české ručičky“ a um našich dělníků, když nemají co vzít do rukou, aby mohly ten um prodat. Nezaměstnanost podle pana knížete – více méně sportovní záležitost, protože jsme prý úspěšnější než mnohé jiné státy. Tak nač se vzrušovat! Máme očištěny některé vodní toky! A kolik toho je v procentech v celkovém měřítku? Jedno, dvě, možná pět procent? To má být důvod ke spokojenosti? Že jsme se vypořádali s povodněmi, to je pravda, ale pokud si pan kníže myslí, že by se s tím občané nevypořádali také za totality, pak se mýlí. Protože tenkrát a mnohem výrazněji se projevovala občanská soudržnost, vzájemná výpomoc, obětavost a ohleduplnost.

No, nakonec to nejpodstatnější, co hraje u pana Schwarzenberga absolutní prim a tím je svoboda. S tou nejčastěji spojuje možnost vzdělání a cestování. Zda-li se pan kníže zeptal některého nezaměstnaného mladého člověka zda studuje,resp. co by chtěl studovat , nebo na kterých ostrovech byl naposledy v zahraničí na dovolené! Kolik rodin si může dovolit absolvovat rodinnou dovolenou u moře, v horách, či jinak cestovat? Kolik seniorů zaslouženě odpočívalo na Malorce, Turecku či jinde? To nám už pan Schwarzenberg nesděluje. Pokud si myslí, že je pro společnost výhodné, aby všichni mladí studovali na vysokých školách (které mj. on sám nedokončil) pak není od věci se zeptat, čím asi budou v budoucnu nahrazeny ty „zlaté české ručičky“, um a fortel našich dělníků, když se zanedbává učňovské školství? Kdo bude čistit komíny, spravovat boty, šít oděvy, odborně opravovat technické a jiné zařízení? Na to nám pan kníže sotva odpoví. Pan Schwarzenberg nebyl nikdy ani upřímný, ani čestný, vlastenecký a pravdomluvný jen když se splete, byl a je velkorysý, upřímně falešný, podbízivý, nevěrohodný a záludný. Prostě aristokrat! Sorry!

Pokud pan kníže mluví pravdu, tak více méně omylem, nebo hodně nerad. To platí v případě, kdy říká, že „Náš problém se jmenuje nejistá budoucnost a jeho řešení se jmenuje probuzení rozumu a morální obroda.“ Nelze než bohužel, těmto slovům dát zapravdu. Jenže, pan kníže řekne-li A, už neřekne B, protože by také musel otevřeně přiznat a říct, kde a v čem jsou kořeny stavu a situace, která nás k takovým vyhlídkám přivedla. Jako by neexistovaly důvody a příčiny, jakoby spadly z nebe. Zato se prsí nějakými filozofickými úvahami „našeho velkého prezidenta Václava Havla“, jak jej nazývá, o kterých však víc mluví, již méně, zda vůbec, se podle nich řídí. Na závěr jeho poněkud surrealistického pohledu konstatuje: „Máme překrásnou zemi a český národ zdatně přežil i mnohem horší doby, než máme dnes. Nikdy jsme neměli tolik možností jako dnes.”

Toho si je pan Schwarzenberg vědom a proto se tak snaží těch možností patřičně využít, získat zpět ztracené postavení, ale i majetek, který tu krásnou zemi tvoří a dotváří, proto se také tak snaží dotlačit stát k řešení sudetoněmeckých problémů a jejich požadavků, aby si je mohli v rámci navrácení vzít zpět nejen majetek, ale i českou zem i lidi, kteří by na jejich majetcích pracovali. To je ta omylem vyřčená pravda pana knížete, mluví-li o naší nejisté budoucnosti. Jen je to poněkud jinak, než to myslí on. Proto je nutné brát jeho proslovy s velkou rezervou, zda-li vůbec. Člověku v jeho ne bezvýznamném politickém postavení, vlivu a moci, kterými skrytě disponuje , člověku, který až trestuhodně nadbíhá sudetoněmeckým zájmům, člověku, který veřejně dehonestuje význam Benešových dekretů za účelem vrácení zabaveného majetku, člověku, který mluví o vlastenectví a je přitom politický či jaký přivandrovalec, takovému člověku není radno věřit. Nicméně je na každém, jak se k jeho „knížecí milosti“ a projevu „méně exponovaného“ občana postaví.