Jak víme, budeme prezidenta po prvé volit všichni, a nikoliv jen poslanci a senátoři. Už bychom se tedy neměli dočítat o dopisech s nábojnicemi, které dostávali zákonodárci, ani o záhadných schůzkách na záchodcích parlamentu či Španělského sálu Pražského hradu, neřku-li o těžko vysvětlitelných nepřítomnostech volitelů, způsobených náhlou nevolností či tajuplnou nemocí. Sám Ivan Langer tehdy mluvil o tom, kolik lidí by mělo jít bručet a jaká špinavá hra to byla.
Kandidátů přímé volby zatím přibývá: i takových, které málokdo zná, nebo takových, které nikdo, nebo takřka nikdo, volit nebude. Bohužel jich ale také ubývá, neboť Jan Švejnar, který mohl do úřadu hlavy státu přinést trochu svěžího a akademického větru až z Nového světa, ohlásil odmítnutí své kandidatury.
Jaké ale jsou, ty nově se objevivší právní problémy? Experti jsou na příklad různého mínění, co vše se započítává do limitu stanoveného zákonem: do oněch již dříve zmíněných čtyřiceti milionů korun pro první kolo a dalších deseti milionů pro kolo druhé. Nebo lépe řečeno – od kdy se všechny ty peníze vlastně mají začít počítat? To je – řekl bych – asi nejvážnější nejasnost, která může ovlivnit reklamu jednotlivých kandidátů.
Existují totiž dva zásadní názory, i když návrh prováděcího zákona připravoval – jak praví Lidové noviny – místopředseda legislativní rady vlády. Mají se totiž sledovat výdaje až od okamžiku, kdy předseda Senátu vyhlásí volby, nebo od začátku kampaně? V případě sporů bude muset hlavní slovo vyřknout asi Nejvyšší správní soud, ale jeho předseda zatím odmítá k čemukoli se vyjadřovat.
Bývalý kandidát Jan Švejnar říká, „že se kampaň stává soubojem peněz a vlivových skupin a není to kampaň idejí a vizí“. Kvůli tomu údajně vzdal i účast ve volbě. Nu, nevím. Stačí si vzpomenout na kampaň idejí a vizí, a ne na souboj peněz a vlivových skupin před prezidentskými volbami ve Spojených státech, kde Švejnar většinu času žije.
I když vliv nejbohatších podnikatelů na volbu prezidenta u nás by tentokrát mohl být skutečně větší, než kdykoli před tím. Oficiálně se však byznysmeni drží spíše zpátky. Zatím se ví, že miliardář Chrenek poukázal na kampaň Jana Fischera devět milionů. Andrej Babiš, majitel potravinářsko-chemického komplexu, se chce do volby též zapojit, ale prý až po podzimních volbách. Podporu svému kandidátovi nevylučuje ani uhlobaron Zdeněk Bakala a prostřednictvím svého mluvčího nás ujišťuje, že jeho podpora bude transparentní.
Další námitka: a co když někdo utratí víc, než ty předepsané miliony pro první a druhé kolo? Odpověď jsme slyšeli z úst Václava Henycha, kterého si všichni pamatujeme z předešlých voleb jako garanta regulérnosti voleb na ministerstvu vnitra: „Byl by to signál pro veřejnost, co je kandidát zač. Či podnět pro soudní spory.“
Nebo ona námitka, mnohokrát již zmiňovaná: jak si může člověk ověřit, zda jeho jméno nefiguruje na petičních arších, aniž by o tom věděl a aniž by s tím souhlasil? Nijak. Takže už na začátku je možno podvádět. Václav Henych jen všechny ujišťuje, že první lidový výběr hlavy státu bude přece testem, na jehož základě se pak případné nedostatky odstraní.
Ze všech právních výhrad k očekávané přímé volbě prezidenta však považuji za nejzávažnější onu nejasnost, týkající se začátku financování kampaně. Pochyby posiluje i stav pro prezidentské volby založených kont jednotlivých kandidátů, která se neuvěřitelně různí a to – podle Lidových novin – od stokoruny po miliony. Zrovna ten jednostokorunový kandidát má po krajině ke konci září nejvíc billboardů. A při tom nevíme, za co je pořídil.
Může se i stát, že případně vyřazený kandidát se bude soudit a při odkladném účinku žaloby budeme mít prezidenta, až procesy skončí. Na to už upozorňoval Pavel Rychetský.
Kolik asi těch nedostatků při prezidentských volbách objevíme? Jeden už se zdá být jistý teď – nebude to souboj idejí a vizí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
