Před dlouhým časem noviny psaly, že politická podpora policejního prezidenta Lessyho je prý značně oslabena, protože Radek John – tehdy ministr vnitra – měl mít rozhodující slovo při stanovování výběrových podmínek pro pozici policejního prezidenta, jímž se Lessy stal. A vzhledem ke známým událostem ve straně Věci veřejné, která ho podporovala, je prý jeho politická podpora oslabena.
Nevím, jakou vinu může nést za předražený nákup transportních letadel CASA tehdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová. Neví to samozřejmě ani drtivá část poslanců strany, jíž je Parkanová členem. Ale je zajímavé, že na její obranu vystoupili právě poslanci té strany, a to leckdy velmi nevybíravým způsobem. Krásný a další příklad české partajokracie.
Ale vždyť policie tu má být právě od toho, aby takovou věc zjistila a soud – obžaluje-li dotyčného státní zástupce – teprve rozhodne o vině či nevině dotyčného. A nemá-li exministryně žádný podíl viny na předraženém nákupu, pak by měla sama mít zájem svou nevinu u soudu prokázat. Obávají se snad poslanci, zastupující stejnou stranu, která je nota bene členem vládní koalice, že by snad kterýkoli článek orgánů činných v trestní řízení mohl nebýt nestranný? Nebo to snad možná i vědí? Protože proč jinak by nechtěli, aby u soudu, možná i dříve, prokázala exministryně svou nevinu?
Premiér Nečas prohlásil, že „o tom, kdo bude ve vládě, nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádostí o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků“. Miroslav Kalousek dokonce žádost o vydání exministryně obrany označil za policejní zvůli a „za bezprecedentní policejní útok na rozhodovací mechanismy demokratického státu“.
Proti ovlivňování policie politiky se před časem ohradil dopisem, zaslaným předsedkyni sněmovny, i šéf protikorupční jednotky policie Tomáš Martinec. Předsedkyni sněmovny napsal – alespoň podle Lidových novin – že politici maří důkladnou a nestrannou práci policie. Vadil mu tehdy například výrok předsedy Věcí veřejných k případu možné korupce poslance Otty Chaloupky a žádosti policie na zbavení jeho poslanecké imunity. Radek John prý tehdy prohlásil, že se v jeho případě jedná o politickou objednávku.
Jenže – na objednávku nestandardního policejní zacházení s Romanem Janouškem to vypadá. Nebo jsou některé osoby před zákonem už a priori jaksi rovnější – abychom použili onen známý orwellovský termín – než druzí?
Politici rádi používají ono již vykřičené gesto – padni, komu padni. Už to neplatí? Zkuste říct policejní hlídce, až pojedete autem z alkoholického dýchánku, uděláte malér, přejedete člověka a ujedete po tom ještě policii – zkuste říct policejní hlídce, že nemáte zrovna u sebe řidičský průkaz. Aby vám policie – bez ohledu na to, jestli u sebe máte, nebo nemáte řidičský průkaz – zakázala další řízení motorových vozidel, na to prý není zákon. Jenže zákon asi není na tisíc jiných věcí a my jsme si zvykli se na to vymlouvat. Osobní zodpovědnost nadřízeného – to je něco, co se jaksi vytratilo z našeho života, ať se jedná o policii nebo civilní zaměstnání. Nadřízený nejenže neporučí podřízenému co má dělat, ale hlavně nechce za své podřízené nést žádnou zodpovědnost a stát si za svým rozhodnutím. A při tom na nadřízenosti a podřízenosti – včetně oné zodpovědnosti nadřízeného – je postaven veškerý správní a ekonomický život všech civilizovaných zemí.
Vztah politiků a policie je opravdu hoden zkoumání. Není pochyb o tom, že svým vystoupením těsně před volbami v roce 2006 plukovník Kubice, tehdejší šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a dnešní ministr vnitra, výsledky voleb ovlivnil. I když se obsah jeho zprávy o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy dostal na veřejnost indiskrecí poslanců branně-bezpečnostního výboru. Byl to záměr, nebo nešťastná shoda okolností? Oficiálně nevíme, ale vystoupit ve sněmovně s takovou zprávou před volbami – to se prostě nedělá, to vám řekne každý politolog.
Nevím, jestli zřízení Generální inspekce bezpečnostních sborů – jedná se o inspekci policie, celní správy a vězeňské služby – bylo vedeno snahou o vytvoření nezávislého orgánu, stíhajícího možné trestné činy příslušníků a civilních zaměstnanců zmíněných orgánů. Jenže – šéfa útvaru, jmenuje premiér na návrh vlády po projednání v branně-bezpečnostním výboru sněmovny. Což jsou samí politici, a premiér dokonce bývá předsedou vítězné strany.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
