Petr Nečas má prostě tu smůlu, že můžeme kritizovat vládu, kterou máme před očima. Navíc je to vláda, která – bohužel – v žádném oboru ničím nevyniká. A už vůbec ne v ekonomice a ve volbě úspor. Bohužel. 

Nuže: proč učinil premiér Petra Bendla ministrem zemědělství, Martina Kubu ministrem průmyslu a obchodu a Pavla Blažka ministrem spravedlnosti? Jsou to tak vynikající odborníci nebo tak vynikající manažeři? Nebo jsou to významní straníci středočeského, jihočeského a jihomoravského kraje? A premiér si ty kraje potřeboval zavázat, a zvýšit tak svou celostranickou moc? Já jsem přesvědčen, že se jedná o ten druhý případ. Ale: a to je to nejhorší – je to zcela legitimní, zdůrazňuji – je to zcela legitimní, protože premiér je předsedou nejsilnější strany vládnoucí koalice, ta ovládá ostatní strany koalice a koalice ovládá parlament, protože v něm má většinu.

Odhlédněme nyní od českého případu. Ve vícečlenné koalici, jejíž strany získaly ve volbách jednapadesát procent – reálná pro vládnutí je koalice maximálně čtyřčlenná – může mít nejsilnější strana pouze nějakých patnáct, dvacet procent a s touto, ani ne pětinovou – ne většinou, ale menšinou, může ovládat celý stát, vnucovat mu své zákony, svou ideologii a způsob vládnutí. Už F. X. Šalda, bystrý pozorovatel nejen literatury, ale i politiky, nebyl s touto situací spokojen a ve svém Zápisníku napsal, že demokracie je založena na zásadě majority, ale i v demokracii vládne de facto minorita, jenže zastřeně.