Minulý týden jsem se projížděl malebnou, stále ješte zelenou přírodou jižních Čech. Žena mi vždycky říká: "koukej se raději na cestu", ale já se v pravdě kochám pohledem na vesnické domy, které buď chátrají, nebo našly správného majitele, který se o ně pěkně stará a vrací jim zašlý lesk...

Dřívější úprk a stěhování obyvatel z vesnic do měst se zastavil, co víc, trend se obrátil, lidé se opět vrací na vesnice. Opravují domy po prarodičích, protože jejich rodiče byli ti, co vesnici opustili, někteří na víkend, jiní natrvalo, ale celkový trend se mi zamlouvá, a je to dobře pro naši zemi, vlastně pro nás všechny.

Jedna z vesnic, kterou jsem projižděl se jmenovala sic divně Úkol, ale uprostřed se nacházel rynek jako z pohádky, prostě taková typická česká vesnice z devatenáctého století. Na samém konci, chceme-li začátku podle strany ze které přijíždíme, je zřejmě stará obecná škola. Tyto školy se stavily po celé zemi proto, aby byl podle Hasnerova zákona zajištěn přístup ke vzdělání všem dětem, tento krok později vylepšil Masaryk budováním vesnických knihoven, dnes na většině vesnic školy chátrají, jsou zavřené nebo v nich sídlí nějaká místní firma, ale tento trend se právě obrací. Asi zrovna ne v tomto případě, poněvadž asi i v úkolu si obecná škola našla spíše obyvatele, než kantora...