S politikou Václava Havla jsem mnohdy nesouhlasil, přesto jsem pocítil takové to obyčejné lidské soucítění s osudem člověka, který to tady na světě nebude mít dlouhé. Smrt je ošklivá a mnohdy vykoupí od utrpení. Je teď správné hovořit o Havlově politice zrovna, když skonal? Pan exprezident v mnohém selhal. Vykonával úřad pro zahraničí a nikoli pro občany státu. Nechal vrcholové politiky, aby si vládli po svém. Vláda Havla byla vládou filosofickou. Přesto si myslím, že byl daleko lepším prezidentem než je současný Václav Klaus. Klaus přivedl do státu rasismus, xenofobii, nenávist a pocit, že být rasistou je správné a jedinečné.
Václav Havel byl v tomto mnohem lepší. Nebyl rasistou a naopak zastával lidská práva. Václav Havel nebyl důsledný ve svých slovech. Například jeho tvrzení o špatnosti kuponové privatizace zmizela ve zpravodajském šumu. Václav Havel byl ikonou konce komunismu a nadvlády rudé vlajky. Tehdy mi bylo osm let. Ještě dnes si pamatuji na tu dobu, na ty přenosy v televizi, ve kterých Václav Havel hovořil na balkóně k rozbouřeným lidem. Tak oblíbeným heslem tehdejších časů bylo " Nebudeme jako oni ". Celá euforií nadšená společnost čekala totální změnu. Konečně se tady budeme mít jako v Rakousku.
Prvním krokem bylo zrušení trestu smrti. Najednou to jak "oni" začínalo mít nějaký rozměr. Prezident Havel měl plamenný rozhovor o tom, že je třeba rozpustit Varšavský obranný pakt a NATO. Prezident, filosof žádal rozpuštění obranných celků, protože údajně nebyly potřeba. Komunismus se hroutí, Sovětský svaz také, proto je nutné okamžitě jednat. Prezident Václav Havel byl proti těmto organizacím, přesto náhle veletočem změnil názor, aby Českou republiku zavedl v roce 1999 do toho slavného NATO.
Prezident Havel měl na začátku spoustu myšlenek, které časem proměnil v absolutní opak. Václav Havel se stal díky své popularitě v tzv. sametových dnech hrdinou revoluce a revolučních dob. Dokázal ji umně využít například ve vztahu ke Spojeným státům americkým, které se mistrně chytily své možnosti obsadit ideologicky prostor výsostného území Sovětského svazu. Václav Havel jako národní ikona přestěhoval závislost České republiky ze Sovětského svazu na závislost na Spojené státy americké. Jako první postkomunistický prezident vystoupil v americkém Kongresu. Představitel undergroundu najednou zastával zosobnění národa. Byl opravdu tím zosobněním národa, nebo jenom umně nastrčenou loutkou mající umožnit vládu bývalým komunistům a podivným představitelům zájmových skupin?
Rok 1989 trpěl chronickým nedostatkem elit, a tak v undergroundu a v protikomunistickém prostředí vyčníval jeden člověk. Revoluce potřebovala utopické idealisty, kteří mají důslednou morální váhu své myšlenky demonstrovat před lidmi. Nešlo o jejich naplnění, ale o jejich demonstraci jaký by svět mohl být. Filosofické úvahy měly pomoci uklidnit dav a začít vládu dalších zájmových skupin. Společnost nepotřebovala rumunskou cestu zbavení se komunismu. Nepotřebovala z taktických důvodů krvavé násilí. A Václav Havel možná svým působením přispěl k uklidnění celé situace. Bývalý komunisté potřebovali převléci kabátky a nalezli do nově vznikajících stran, ve kterých si hráli na zručné podnikatele. I tito lidé potřebovali Havla, proto také byl Václav Havel tolik prosazovaný na post prezidenta země.
Česká republika potřebovala českého Jimmy Cartera. Tento americký prezident jako jediný nevedl žádnou zahraniční válku. Stejně tak Václav Havel měl být zosobněním změn. Nová vláda měla být zaměřena na zahraničí. Václav Havel byl zárukou, že nás svět začne vnímat jinak. Politici potřebovali politika pro cizinu, nikoli politika pro občany. Masarykovské heslo "Pravda víězí", tak veřejně říká: "historii píší vítězové". Havlova upravená verze tohoto hesla měla být něco víc.
V občanu Václavu Havlovi zemřela osobnost zejména zahraničního, nikoli domácího významu. Václav Havel byl ikonou, nikoli politikem, který by aktivně pomohl a řídil český národ. Tuto roli Václav Havel přenechal jiným. Zpočátku vypadalo, že prezident Havel bude prezidentem všech. To se však nestalo. Stal se prezidentem zahraničí. Tam sklízel vavříny a ocenění. Obyčejní lidé neměli nic z jeho vlády. Prezident nepřišel s ochranou obyčejných Čechů, nevyužil svého vlivu, aby zastavil okrádání čekého státu. Své původní myšlenky a filosofické téze nedokázal převést v realitu.
Přes všechny tyto chyby stále tvrdím, že byl lepším prezidentem než jakým je Václav Klaus. Klaus je rasista zahleděný do sebe a do zájmů nacionalistů. Havel byl utopista věřící ve svá slova. Havel byl tu ikonou pro zahraniční svět. Oba dva, jak havel tak Klaus se nezajímali o obyčejné občany. V Havlovi byla alespoň osobnost v cizině, kdežto v Klausovi není ani to.
Pane Václave Havle s Vaší politikou nesouhlasím, ale jako člověk s Vámi soucítím a přeji vám věčný klid a mír na Vaší poslední cestě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
