Podobný nápad nezaznívá na české politické scéně poprvé. Pokaždé se vynořil v situaci, kdy předkladatel (ať už jím byl jednotlivý poslanec, či celá politická strana) toužil získat laciné body od publika, jemuž v momentě, kdy mu nabídl ušetřit na poplatcích, pochopitelně zalichotil. V podtextu byla vždy snaha podřídit veřejnoprávní média moci stran, jež by rozhodovaly o výši příspěvku na jejich fungování ze státního rozpočtu, a tudíž by měly obě média v mnohem větším područí, nežli je tomu dnes. Takto financovaná státní média jsou typická pro autoritářské totalitní režimy, nikoli pro vyspělé demokratické společnosti, ke kterým, jak doufáme, stále chceme směřovat.
Ani v nejmenším nechceme tvrdit, že v úrovni programu obou českých médií veřejné služby je všechno v pořádku. Nehodláme ani prohlašovat, že se v jejich vysílání neobjevují rysy podbízivosti, bulvarizace, sbližování s typem programu příznačným pro privátní vysílatele a také nevyváženosti. Cesta k nápravě však nevede přes podřízení rozpočtu obou institucí státním orgánům. Naopak – a na to náš svaz upozorňuje dlouhodobě – je třeba legislativně upravit a napravit situaci, která souvisí s volbou, fungováním a pravomocemi mediálních rad, jakožto kontrolních orgánů médií veřejné služby.
ady při současném systému volby jejich členů a při omezených pravomocích neplní úlohu, kterou jim zákon, ustavující systém duálního vysílání u nás, určil. Pokud budou radní voleni nadále výhradně parlamentními stranami, pokud budou jejich zvolení provázet zákulisní tahy a lobbyistické vlivy (často samotných vedoucích představitelů mediálních institucí), dokud nebudou v radách skutečné nezávislé osobnosti vybavené nespornými charakterovými a profesními kvalitami, dokud nebudou mít členové rady ze zákona možnost zadávat si pro svou práci analytické materiály (dosud je tomu tak, že zadání těchto podkladů, tak důležitých pro objektivní hodnocení programu, mohou pro potřeby rad zadávat pouze vedení médií samotných!), pak k odstranění oněch negativních jevů, o kterých mluvíme, nemůže dojít.
Mediální legislativa skutečně zasluhuje podstatné změny a úpravy. Ty se však nemohou týkat základního principu financování mimo státní rozpočet. V době, kdy velké množství privátních médií ovládají mocné podnikatelské subjekty (jedním z nich je v současné době dokonce ministr financí!), je nutno s co největším úsilím hájit nezávislost těch, kdo mají ze zákona statut veřejné služby. A princip financování na základně koncesionářských poplatků je jedním z důležitých předpokladů jejich nezávislosti, uchování a rozvíjení svobody slova.
Odborový svaz Media, Jiří Hubička, předseda
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
