Je to nebezpečné? Ano, je. Samozřejmě, že je cestování nebezpečné, a také vždy bylo. To jenom nyní se nám zdá, že cestování je zábava, která nás stojí pouze peníze. Není tomu tak, ale to člověk nepozná v turistických resortech Chorvatska a nebo na plážích luxusních hotelových komplexů v egyptském Šarm aš-Šajch. To kouzlo by se dalo vycítit v úzkých uličkách Káhiry, kde jsou drobné krámky, miniaturní restaurace, kavárny atd. nebo na bazarech v Ománu či Jemenu.

Cestovatelé vždy umírali, byli mučeni, zavíráni, unášeni a dokonce pojídáni, a to už od dob, kdy se první lidé rozhodli prozkoumat, co že to vlastně leží za jejich sousedním kopcem. Hana Humpálová a Antonie Chrástecká udělaly něco, co vyžaduje velkou odvahu. Vydaly se do země, jejíž pouhé jméno vyvolá v mnoha Češích strach a paniku. Udělaly to, co tisíce lidí před nimi, šly poznávat svět a hledat jeho krásy. Jely snít i žít.

Stejně jako ony do světa vyrazili Livingstone, Holub, Kolumbus a další cestovatelé. Proč je známe? Byli úspěšní a měli štěstí. Proč neznáme ty neúspěšné? Většinou umřeli během cest nebo v jejich důsledku. Tak to chodí a těch „nešťastníků“ byly zástupy, stovky a tisíce lidí, kteří zemřeli v touze vidět a poznávat. Bylo to zbytečné? Někdy ano, jindy ne. Lidé umírají kvůli hloupostem a chybám každý den. Stačí se špatně rozhlédnout na přechodu ….vrum…. a člověk je mrtvý. Je nezávislé cestování do „nebezpečných“ zemí hloupostí? Máme si vážit a respektovat tyhle “blázny”? Já to dělám, protože to tak cítím, ale tohle ať si každý rozhodne sám.