To jsou ale věci. Můžete se stát nepřítelem tzv. liberální demokracie, pokud natočíte rozhovor s někým, koho ona vládnoucí ideologie označí za nežádoucího a „toxického“. Vlastně se stanete sám též toxickým, protože jste dýchali nějaký čas stejný vzduch jako váš respondent. A přitom táž eurounijní ústa vás ujišťují, jak moc jim záleží na svobodě slova a médií. Tolik pokrytectví na jednom místě aby pohledal.

Dnešní EU se chová úplně stejně jako komunističtí strážci rudých hodnot za minulého režimu. Formálně jsme měli zákonem a mezinárodními dohodami zakotvenou svobodu tisku, ale v reálu bylo vše jinak. To však platilo pro domácí protagonisty. Těžko si představit, že takový Karel Hvížďala po vydání své knihy Dálkový výslech (rozhovoru s V. Havlem) by mohl ze své německé emigrace volně jezdit do států ost-bloku. Ale upírat práva novinářům odjinud si příliš netroufli ani ti jakešové. V tom je EU větší kabrňák.

Rád bych připomněl dnešním bruselským herojům pár historických faktů. Tak například slavná italská novinářka Oriana Falacci proslula tím, že se jako jediná žena – žurnalistka – dostala k možnosti udělat rozhovor s islamistickým předákem Chomejním. Ale nedosti na tom. Zpovídala také Jásira Arafata, Muamara al-Kaddáfího či tvůrce radikální pákistánské islamizace Zulfikara Alího Bhutta. Asi bychom ani u jednoho z těch jmen nepochybovali o tom, že šlo o mimořádně sporné politiky, namnoze spojené s terorismem. Dostala však Falacciová zákaz cestování od nějakých byrokratů? Nikoli! Učí se o ní na univerzitách jako o zásadní osobnosti světové novinařiny.

Nebo spisovatel Gabriel García Márquez. Ten byl od roku 1959 blízkým přítelem lídra kubánské revoluce Fidela Castra. A mimochodem též sepsal knihu Chile očima skryté kamery, v níž nepokrytě kritizoval Pinocheta a sympatizoval s Allendem. Sebral mu snad někdo Nobelovu cenu za literaturu? Nebo Oliver Stone. Natočil v roce 2003 celovečerní dokument Comandante o výše zmíněném Castrovi a páteří toho filmu byly rozhovory s ním. Krom jiného Stone natočil též čtyřdílný seriál Svět podle Putina. Odňal snad někdo Stoneovi Oscary za filmy Četa, Wall Street, Narozen 4. července a JFK?

A mluvíce o „Nobelovkách“: Vzpomene si kdo ještě na to, že jednu (tu za mír!) dostal v roce 1994 už výše řečený Jásir Arafat? A kdo ještě ví, že na tutéž cenu byl v roce 1939 nominován Adolf Hitler? Pravda, nedostal ji, protože mezitím přepadl Polsko. Ale už předtím (1938) provedl anšlus Rakouska a v březnu 1939 obsadil české země a zahájil šest let okupace. Mimochodem týž Hitler se ocitl na titulní straně prestižního amerického časopisu Time jako osobnost roku 1938. O rok později a pak znovu roku 1942 byl tou osobností Stalin.