Vítězství Volby pro Semily bylo suverénní. Vyhrála se ziskem pětatřiceti procent hlasů před druhým ANO se sedmnácti procenty. Přesto se Babišova strana dohodla s ostatními poraženými a Farského sdružení vytlačila do opozice. K tomu se spojili ANO, sociální demokraté, komunisté, lidovci i další hnutí Spolu. Tenhle koaliční pytel blech, v němž ani lidovci nemají zábranu spojit se s komunisty, drží pohromadě jediné – odpor k Janu Farskému.

Jistě, už v řadě jiných měst byli vítězové voleb odstaveni roztodivnými koalicemi poražených. Farského příběh je ale v něčem unikátní. Starostou Semil se stal v roce 2006, kdy mu bylo pouhých sedmadvacet let. Ihned zavedl vysílání z jednání zastupitelstva v nezkrácené podobě v kabelové televizi a později i na webu města. Už v listopadu 2007 začala radnice zveřejňovat na internetu veškeré smlouvy a posléze i objednávky a faktury nad třicet tisíc korun.

Semilská radnice, dokořán otevřená občanům, tenkrát působila jako zjevení. Až o dost později se připojilo pár dalších měst. Proč se ale teď stalo Farského sdružení nepřijatelným pro všechny strany, které pronikly na radnici? Kromě touhy skoncovat s dlouhou mocenskou askezí, tady může hrát svou roli pocit, že té průkopnické transparentnosti, už bylo tak akorát dost.