Ale úterní tragédie nedaleko Kábulu vpadla do situace, kdy víc než kdy jindy už jsou v plném proudu debaty o plnění našich aliančních závazků, ale i poslání české armády. 

Je nadějné, že premiér i ministr obrany ve svých prohlášeních nejen vyzvedli hrdinství našich vojáků, kteří zahynuli při sebevražedném útoku teroristy. Ale že zároveň jasně řekli, že česká vojenská přítomnost v Afghánistánu nekončí.

Při tak neochvějném ujištění o naší alianční sounáležitosti si ale nejde nevzpomenout na Sobotkovo a Stropnického odmítnutí možného pobytu vojsk NATO na našem území. 

Určitě je správné, že považujeme za hrdiny české vojáky, kteří daleko od nás zaplatili nejvyšší možnou cenu při plnění závazků v rámci spojenectví, zaručujícího naši bezpečnost. Pak bychom ale také měli přemýšlet o tom, že není možné kličkovat před týmiž závazky, pokud by se to mělo týkat našeho území. A vymlouvat se například na naše frustrující vzpomínky na sovětskou okupaci.