Jaký div, když v panující nakažlivé mediální atmosféře kydání nejrůznějších neodborných a nezasvěcených pitomostí z úst i předních politiků občas ujede také prezident. Jako starý, moudrý a zkušený muž (urážlivé jedovatosti zapšklých oponentů na tom nemůžou nic změnit) by si ovšem měl uvědomovat mantinely svých vědomostí a svého přehledu, v tomto případě sportovního a konkrétně lyžařského. Jako dlouholetý sportovní novinář jsem reportáž z jízdy Ester Ledecké vnímal v podání redaktora a odborné poradkyně zcela jinak.

Totiž… Než se stačí komentátor jenom nadechnout, mihne se lyžařka i dvěma páry branek. V té rychlosti stačí zcela drobná chybka, aby na celkovém čase přidala setinu či dvě, neboli tolik, kolik ve vyrovnaném poli rozhoduje o medailích. Tak na to také oba nesporně průběhem vzrušení u mikrofonu spontánně reagovali: nekritizovali, vždyť na to ani nebyl čas, jenom si i zklamaně stihli povzdechnout, že z toho vysněného snu u některé branky možná něco ubylo. Na komplexnější hodnocení, kritiku i chválu, je přece dost času až po skončení akce - připomeňme si třeba bravurní rozbory herních činností o přestávkách hokejových utkání. Za sebe prohlašuji, že během jízdy Ledecké žádná kritika nezazněla. A za urážlivé neopodstatněné označení ´idiot´ bych v tomto případě já osobně požadoval veřejnou omluvu.

Nyní ještě tři poznámky, více či méně vážící se s tématem a osobami.