Tu na kolech i pásech běžně používanou, i tu na špalkách v podzemních garážích uchovávanou na horší časy, pro případ vojenského konfliktu. Těžko mě tak něco v této oblasti mohlo zaskočit, a přesto se to stalo: před třiceti lety, když jsem 17. listopadu ještě před zásahem státní moci opouštěl v houstnoucí tmě Národní. Tam, kde začíná ulice Karoliny Světlé, stála do akce nastartovaná dvě docela zrůdná monstra na bůhví kolika kolech, vybavená obřími radlicemi a sítěmi, nasazená k masovému odchytu demonstrujících. Žádná vládnoucí moc totiž nemá ráda demonstranty v ulicích.

Uplynula ona tři decennia, a historie – jež se prý neopakuje – je tu zpět, byť jenom jako historická připomínka. Praha, hlavní město demonstracemi vyhlášené i pravidelně zkoušené, se před několika dny rozhodlo přihodit ze svého rozpočtu městské policii rovných třicet miliónů na pořízení nové techniky. Takové, jak upřesnil jeden z náměstků primátora Petr Hlubuček, kterou může využít třeba při demonstracích. Konkrétně lze za ty peníze pořídit velitelské štábní vozidlo, větší skříňovou dodávku s pohonem všech kol vybavenou rozličnou technikou. Ergo počítači, vysílači a přijímači, a bezesporu i tlampači, jako antony VB blahé paměti.

„Přímo ve vozidle tak mohou zasedat všechny složky Integrovaného záchranného systému, přijímat podněty přímo z policejního vrtulníku a koordinovat události na místě a tím zásadně zvýšit akceschopnost, což se uplatní zejména při operativním řízení bezpečnostních sil přímo na místě zásahu během mimořádných událostí, velkých sportovních akcí, společenských akcích, demonstracích a podobně,“ medil si náměstek, podle něhož taková technika přispěje k větší bezpečnosti. Koho, ptejme se.