Věřím však, že právě proto, že jsou Parlamentní listy svobodným médiem, umožní zaznít i mému názoru. Názoru, který je na hony vzdálen primitivní propagandě škváru Útěk z Unionie.
Existují knihy, které obohacují, provokují k zamyšlení a posouvají společnost vpřed. A pak existují nenávistné pamflety, které se maskují jako literatura. Útěk z Unionie spadá do druhé kategorie.
Tento text, vydaný navíc pod zbabělým pseudonymem „No Name", není románem. Je to zákeřný výkřik plný dezinformací. Za cíl si bere vše, co je na naší moderní, otevřené a tolerantní společnosti to nejcennější.
Jde o pokřivené zrcadlo plné lží a fobií
Román nás zavádí do takzvané Kontinentální unie. Ta má být údajně satirickým obrazem Evropské unie. Satira však vyžaduje inteligenci a vtip. Zde nenacházíme ani jedno.
Autor pouze vrší jednu paranoidní fantazii za druhou. Svět, kde se autor vysmívá směrnicím EU, je lacinou karikaturou legislativního procesu, na němž stojí naše budoucnost. Budoucnost, která chrání naše bezpečí a zajišťuje nám životní jistoty. Hlavní hrdina, exkomunikovaný novinář Josef, není obyčejným mužem. Je projekcí autorových frustrací ze světa, kterému nerozumí.
Nejodpornějším prvkem knihy je její frontální útok na práva a identitu LGBTQ+ komunity. Povinný rituál tzv. „genderizace" je hrubou dezinterpretací snahy o uznání genderové diverzity. Při něm si člověk v románové Unionii musí povinně vybrat jedno ze 135 smyšlených pohlaví. Jinak by se stal opovrhovaným odpadlíkem, neboť být jen mužem či ženou je společensky neúnosné.
Je to špinavý útok na evropskou rozmanitost, kterou nám celý svět může závidět. Kniha je transfobií a homofobií v krystalické podobě.
Tresty románového „Myšlenkového tribunálu" jsou jen ubohým pokusem vyvolat strach. Zašívání úst za nevhodné názory, nebo vyhnanství na tající kru, má vyvolat ve čtenáři nenávist vůči myšlenkám pokroku. Pokroku, který je nejvyšší zárukou lidských práv.
Stejně tak je nechutné líčení, kterak jsou v románu děti vychovávány v kolektivních zařízeních k „bezbřehé sexualizaci". To je typická pomluva z dezinformačních webů. Útočí na snahu o moderní a zodpovědnou sexuální výchovu.
Stejně nenávistnou optikou autor nahlíží i na migranty. Kniha bezostyšně recykluje ty nejhorší rasistické a xenofobní stereotypy. Vrcholem je pasáž, v níž zoufalý Afričan v depresi znásilní mladou Evropanku a dostane za to podmínku. Soud totiž – zcela pochopitelně - lidsky přihlédne k depresím uprchlíka způsobeným jeho vykořeněním z rodné pouště.
To není satira na justici. To je nechutná a zákeřná rusofilní propaganda, která vykresluje migranty jako primitivní a násilnické bytosti. A zároveň se vysmívá skutečnému traumatu lidí, kteří museli opustit své domovy. Je to klasický nástroj krajně pravicové demagogie.
Demagogie, jejímž cílem je vyvolat v lidech strach a nenávist k cizincům. A to s cílem zničit evropské hodnoty stojící na solidaritě a humanitě.
Dehonestace hrdinů a zbabělost anonymity
Autor se ve své nenávisti nezastaví před ničím. Jeho metoda „klíče" ke skutečným osobnostem české politiky je průhledná a nebojím se říci trapná. Premiér Kytka má připomínat Petra Fialu, expremiér Dědiš zase Andreje Babiše či komisařka Ďourová má být Věrou Jourovou. Zkrátka plytké a trapné urážky zde chtějí nahradit skutečnou politickou kritiku.
Nejhoršího znesvěcení se však autor dopouští na postavě Zdislava Šavla. Ta je průhlednou a kousavou parodií na Václava Havla. Zobrazit morální autoritu a symbol boje za svobodu a pravdu jako člověka, který neumí vyslovit „ř" a jehož odkaz je zneužíván, je urážkou nejen památky Václava Havla. Je to urážka i celého demokratického odkazu naší země. Je to plivnutí do tváře všem, kteří stále ještě věří v „pravdu a lásku".
To vše nás přivádí k autorově anonymitě. Skrývat se za pseudonymem „No Name“ není v tomto případě uměleckým aktem, ale čirou zbabělostí. Autor a jeho obhájci se mohou ohánět strachem z tzv. „cancel culture". Pravdou však je, že se autor bojí nést odpovědnost za lži a nenávist, které šíří.
Václav Havel a další disidenti riskovali za svá slova vězení. Tento autor riskuje maximálně kritiku, a i před tou se zbaběle schovává. Autor zkrátka nepřípustně zneužil svobodu slova k šíření nenávisti.
Neúspěšná napodobenina Orwella a Huxleyho
Anonymní autor se snaží působit jako následovník klasiků dystopického žánru, jako jsou Orwell a Huxley. Selhává však na všech frontách. S Orwellovým románem 1984 sice sdílí motivy dohledu pomocí čipů a kamer, ale postrádá však jeho hloubku a syrovou sílu.
Orwellova totalita byla založena na strachu a bolesti. Totalita v Unii je naproti tomu směšnou, neboť straší byrokratickou absurditou. Nejde o varování, ale o hysterii.
S Huxleyho Krásným novým světem ji zase spojuje téma zničení tradiční rodiny a státem řízená sexualizace a drogy. Jenže Huxleyho svět byl vizí technologicky dokonalé, vědecky řízené a povrchně šťastné společnosti. Unionie je oproti tomu dle zbabělého autora dysfunkční, šedivý a rozpadající se svět. Není produktem vědy, ale autorových nočních můr o genderových studiích a multikulturalismu.
Kde velcí autoři analyzovali a varovali, tam autor Útěku z Unionie jenom fňuká a uráží.
Co říci na závěr
Útěk z Unionie není ani vtipnou, ani mrazivou satirou. Je to nebezpečný a nenávistný škvár, který cíleně útočí na pilíře svobodné a tolerantní společnosti. Útočí na evropskou spolupráci, práva menšin a odkaz demokratických hrdinů. Kniha je důkazem, že i svoboda slova musí mít své meze.
Je to kniha, která nevaruje před totalitou, ale sama používá její metody. Lži, dehonestaci a šíření strachu. Otázka tedy nezní, kolik kroků nás dělí od Unionie. Otázka zní, kolik lidí je ochotno uvěřit takto hloupé a zákeřné propagandě, která nás chce vrátit do temné minulosti plné předsudků a nenávisti, jak to pamatujeme z doby před rokem 1989.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
