Bylo by ale žádoucí, kdyby obě dvě skupiny sociálních demokratů spolu skutečně dokázaly spolupracovat. Už také proto, že volební preference ČSSD se u dvou seriózních agentur pro výzkum veřejného mínění v poslední době dostaly na 2,5 %. 

Praxe je ale taková, že jedna skupina vždy vyřadí druhou, ať už z kandidátky anebo z rozhodování o obsazení klíčových stranických funkcí. A tak byla na konci minulého roku poražena ve volbě předsedy ČSSD na stranickem sjezdu, řízeném Pochem, Havelkou, Špačkem a dalšími populární bývalá ministryně práce, idealistická Jana Maláčová. S ní v čele by snad ČSSD měla alespoň nějakou šanci (ne velkou) probojovat se do příští sněmovny alespoň do opozice. Zvítězil však kandidát Pocheho, Pokorného, tedy Sobotkovy zájmové skupiny, Šmarda. Představit si předsedu Šmardu, jak jde do debaty s někým, jako je předseda ODS Fiala, což zajisté není muž velkých politických výkonů, ale je to univerzitní profesor, si prostě nedokážu.

Celé to Petříčkovo a Pocheho křídlo dělalo vše možné i nemožné před volbami do sněmovny, aby se sociální demokracie do nové sněmovny neprobojovala. Připomenu jen to, co držím v paměti jako superpodraz od dnešních místopředsedů strany Petříčka a Netolického, kteří neváhali namazat schody svému předsedovi Hamáčkovi tehdy, když byl pronásledován rádoby investigativním duem žurnalistů SeznamZprávy.cz, Kroupou a Kubíkem. Dělali vše pro destrukci politické pozice svého předsedy strany, který se z výšin jedné z nejpopulárnějších osobností v zemi, po aféře rozpoutané duem Kroupa, Kubík v souvislosti s Vrběticemi a údajně chystanou cestou do Ruska, zřítil do podprůměru. Prostě čím hůř, tím líp, to bylo jejich heslo.

Myslet si, že strana, která ztratila důvěryhodnost a své parlamentní pozice, může důvěryhodnost a parlamentní pozice získat zpět, a že to bude jednoduché, si může jen politický Neználek. Tahle politická družina, vedená Pochem, Pokorným a reprezentovaná Netolickým a Petříčkem, ale je na neznalosti a politickém diletantismu postavena.