A tak si připomeňme, co předcházelo 24. únoru, kdy ruská invazní vojska vstoupila na ukrajinské území. Několik měsíců předtím probíhala kyvadlová diplomacie. Ruský ministr zahraničí cestoval po Evropě a ruský prezident přijímal v Kremlu jednoho zahraničního politika za druhým.

Rusko, ústy svých činitelů dávalo najevo, že považuje případné členství Ukrajiny v NATO za své bezprostřední ohrožení. Na to reagoval generální tajemník NATO, jistě s posvěcením Spojených států, že Ukrajina má právo vstoupit do jakéhokoliv vojenského paktu, který si zvolí. Je to přeci svobodná země.

Kuba v roce 1962 byla jistě také svobodnou zemí a Spojené státy se přičinily, v dohodě se Sovětským svazem o to, aby z Kuby zmizely sovětské rakety s atomovými hlavicemi. Byly demontovány odpalovací rampy a byl obnoven stav, který na Kubě byl před jejich instalací Sověty. V krátké době následně zmizely americké rakety také z Turecka. A světový jaderný konflikt byl zažehnán.

Současná doba mi připomíná situaci těsně před začátkem a na začátku I. světové války. Také tehdy představitelé evropských mocností jakoby bezstarostně kráčeli vstříc konfliktu, který si pak vyžádal desítky milionů lidských životů. Ale také strádání stamilionů a který následně vedl k ještě ničivějšímu konfliktu - k II. světové válce. Nebýt ale té první války, nevznikl by nejspíše ani fašismus, ani komunismus.