Přitom je zřejmé, že bydlení širokých vrstev obyvatelstva je jediným ze slabých míst života české společnosti. Různí Kovandové a jiní Kovandové nás ve svých přeslazených komentářích ujišťují, jak je to s bydlením (rozuměj s bydlením pořizovaným na hypotéky) v nejlepším pořádku a kolik, že se staví bytů na hypotéky a jak se zvyšují objemy peněz, které hypotéční banky zájemcům o vlastní bydlení půjčují. Ještě jsem ale neviděl analýzu toho, kolik vlastně z těch nových hypoték jde na druhé, třetí či čtvrté bydlení. Tedy jinak řečeno, kolik bude stavěno bytů de facto spekulativního charakteru. A pochopitelně, že tyto byty budou pronajímány nájemníkům za vysoké tržní nájemné. Anebo až se zlepší situace v oblasti turismu a zejména v Praze, nastane obnovení poptávky po přechodném ubytování formou Airbnb na úrovni obvyklé před covidem, budou tyto byty sloužit nejspíš tomuto účelu. Zejména do Prahy se budou vracet cizinci na dlouhodobější pobyty a budou potřebovat komfortní, nejlépe nové byty. Ale segmentem nájemního bydlení se vlastně tak moc nikdo zabývat nechce.

To konec konců ukázala i úterní debata v Událostech a komentářích, věnovaná krizi v oblasti bydlení, jíž se zúčastnili zástupci politických stran. Ministryně Dostálová vidí vlastně jako jediný lék pro rozvoj bytové výstavby v novém stavebním zákoně. No, je a není to pravda. Vrchol bytové výstavby, pokud se podíváte na statistiky, byl zaznamenán v letech, kdy platil stavební zákon, který je dnes považován za překonaný. A stavělo se dost bytů.

Za pravicových vlád tak nějak potichu zanikla praxe výstavby nájemních bytů obcemi, na které obce dostávaly dotaci na bytovou jednotku ve výši 400 tisíc Kč a ještě předtím dostávaly příspěvek na výstavbu potřebné infrastruktury předcházející bytové výstavbě.