Ono možná postačí, pokud někdo z ČSSD chce opět vrátit voliče této straně, kteří přeběhli v posledních letech k Babišovi, tak to vyžaduje vrátit se zpátky k politice, kterou v programové oblasti i v oblasti praktické politiky ČSSD dělala řekněme před deseti lety.

V současné době vládne v českých mainstreamových médiích přesvědčení, že jaksi už není efektivní rozdělení politických stran na levici a pravici a dělit politická témata na levicová a pravicová. Je pravda, že např. v komunální politice lze jen těžko říci, že by vodovod nebo silnice či chodník byly pravicové či levicové.

Ale v celostátní politice je to jinak. Jsou občané – voliči, kteří mají nižší příjmovou základnu a kteří vidí souvislost např. mezi penězi, které stát dává na veřejné služby a například na obranu. Tedy na armádu. I běžný volič, obyčejný člověk si umí představit, že zvyšující se výdaje na obranu – a řekněme si otevřeně, skokem se zvyšující výdaje na obranu – budou znamenat nižší možnosti čerpání ve výdajích na veřejné služby. Pravicovou stranu určitě nezatíží situace, kdy nebude tolik peněz na veřejné služby, jako je zdravotnictví a školství, protože okamžitě začne blouznit o potřebě růstu finanční spoluúčasti pacientů či studentů. Jak jinak. Naopak levice by měla umět otevřeně říci, že je potřeba v těchto výdajích jisté vybalancovanosti. Před pár lety Sobotkova vláda schválila pro prezidenta republiky mandát k jednání v NATO, na základě kterého prezident v Dublinu na zasedání NATO odsouhlasil, že i Česká republika bude v roce 2024 vynakládat na obranu přes 2% HDP státu. To bude letos i v příštích letech znamenat nárůsty výdajů na obranu meziročně v řádech až deseti miliard korun.