Čtyři její vojáci byli zabiti militantními islamisty a sedm dalších českých vojáků bylo zraněno. Někteří z nich těžce a zřejmě s doživotními následky. Je dobře, že se premiér Babiš okamžitě sešel s ministrem obrany Metnarem a hledali společně cestu jak napříště zabránit útokům militantů v Afghánistánu na české vojáky.

A jak zejména zabránit dalším lidským obětem. Toto je ovšem jasná a neřešitelná kvadratura kruhu. Pokud jsou naši vojáci na této zcela zbytečné válečné misi, jejíž cíle dnes už těžko někdo dokáže věrohodně formulovat, budou v nebezpečí života vždycky. Jediná možnost, jak tomu zabránit je, z Afghánistánu zmizet. A pokud tak česká armáda neučiní, budou se nám vojáci vracet v lepším případě v rehabilitaci po zranění nebo na invalidních vozících a často také v rakvích. Nechci mluvit o dětech a chybějících tatíncích od rodin, ale každý zmařený život otce znamená velkou budoucí komplikaci pro jejich rodiny, byť stát udělá nepochybně hodně pro to, aby rodiny padlých či zraněných vojáků nezůstaly bez prostředků.