Nyní tento ministr, jmenovaný shodou trapných okolností, se pro agenturu Reuters vyjádřil následujícím způsobem: „Ruský prezident Vladimir Putin dal během těchto vánoc nádherný vánoční dárek Evropě, protože nám ukázal, že nejsme závislí na ruském plynu“. Po takovémto výroku by měl politik, který se dostal až do funkce ministra zahraničí rychle rezignovat. Tento výrok totiž ukázal, že Lipavský vůbec nemá představu o tom, jak vysoký je podíl Ruska na dodávkách plynu do zemí EU, respektive jaké jsou reálné možnosti náhrady ruského plynu v případě, že by jeho dodávky byly zastaveny. 

Ministr Lipavský se patrně domnívá, že by vše mohly vyřešit dodávky zkapalněného plynu LNG z USA, z Kataru a perspektivně z Kanady. Samozřejmě je zbytečné připomínat, že LNG je dvakrát až třikrát dražší nežli zemní plyn z Ruska.

Pan ministr si také nevšiml, že ceny plynu, ani po "nájezdu“ flotily amerických tankerů s LNG v průběhu prosince, nejdou dlouhodobě dolů. Ke konci ledna, v meziročním srovnání, vzrostla cena zemního plynu o cca 90%. To samozřejmě zasahuje nepříjemně domácnosti i podnikatelský sektor v celé Evropské unii. Pokud bychom šli cestou zvýšení odběru LNG, platili by koneční spotřebitelé v Evropě ještě více nežli dosud. Ale pan ministr ve své nekonečné nevědomosti o takových záležitostech neuvažuje. On sdílí vidění světa řady amerických politiků, kteří si vytvořili obraz Ruska jako nepřítele a po něm důsledně jdou. Co na tom, že „nepřítel“ chce nejspíš jen obchodovat? Nejspíš taky chce, aby jej někdo bral vážně a neohrožoval jeho bezpečnost.

Pokud Evropané jsou do značné míry závislí na ruských dodávkách plynu a dodejme také ropy, znamená to, že i Rusové jsou závislí na příjmech z prodeje těchto surovin ostatním Evropanům. A jsou hodně závislí. A kdo obchoduje, obvykle neválčí.