Výhra-nevýhra ve sněmovních volbách v roce 2013 sice umožnila, aby ČSSD postavila premiéra a vládu, ale za cenu vydání ministerstva financí největšímu koaličnímu partnerovi a současně největšímu politickému soupeři. Jak se později ukázalo, bylo ministerstvo financí vehiklem, kterým se A. Babiš dostal až na politický vrchol.

Volby v posledních pěti volebních termínech byly pro ČSSD stále se zvětšujícím zklamáním. ČSSD tak postupně prohrála v roce 2014 v komunálních volbách téměř ve všech velkých městech. Ztratila pozice v Brně, Ostravě, ve většině velkých měst i měst střední velikosti. Ztratila v krajských volbách v roce 2016 pozice na hejtmanstvích a ukazuje se, že s podstatně zúženou voličskou základnou se rapidně snižuje také její volební výsledek v senátních volbách, a to až na úroveň svých slabých volebních výsledků v letech 2000 – 2004. Má oproti sedmi europoslancům zvolených v roce 2009 jen čtyři, na víc to v eurovolbách v roce 2014 nebylo… Prostě úspěch vypadá zcela jinak.

Volby komunální a senátní v roce 2018 dopadly až tragicky. Nastal kolaps typu evropských voleb v červnu roku 2004 (volební výsledek ČSSD v roce 2004 byl 8,8 %). Za této situace, po pěti těžce prohraných volbách, se ČSSD ocitla ve zcela nezáviděníhodné situaci.

Voličská veřejnost se na ni a její možnosti a volební vyhlídky dívá podobně jako se publikum dívá na příští střetnutí boxera, který v posledních pěti utkáních zaznamenal pět těžkých K.O. a nastupuje k šestému zápasu s favorizovaným šampionem. Šampionem průzkumů veřejného mínění s psychologickou výhodou vítěze je A. Babiš a jeho hnutí. To je prostě nepopiratelný fakt. Ale soc.dem. momentálně není ani hlavním soupeřem hnutí ANO. Spíše to vypadá, že strana nezadržitelně padá k 5 %...

Co dělat anebo nedělat jinak?

Sociální demokracie se, pokud chce ještě někdy zvítězit ve volbách, musí totálně změnit. A přistoupit k velkým změnám v oblasti programu, marketingu, metod práce, a zejména působení na veřejnost. Musí prostě změnit vše...