Prakticky už od roku 1991 navštěvuji vlastně každoročně Francii. Je mně ovšem jasné, že vidím tu její nejlesklejší část. Azurové pobřeží, Paříž a její nádherné třídy a ulice anebo skvělá divadla a jejich představení. Ale ve francouzské společnosti nejsou jen lidé, kteří jsou šťastní, materiálně zabezpečení a uspokojení svou krásnou přítomností a světlou budoucností. Nechci teď mluvit o francouzských občanech předměstských čtvrtí s barevnou pletí. Pokud by si totiž sňali kukly z obličeje účastníci protestů žlutých vest, odhadl bych, že naprostá většina z nich je bílá. Jsou to ti občané Francie, na které společnost poněkud zapomněla. Kteří mají problémy vyjít se svou výplatou do příští výplaty. Nemohou dávat své děti na lepší školy, nemají zajímavou práci s výtečným platem. A vlastně nemají ani žádnou velkou osobní perspektivu.

Myslím, že velká část z nich nechodí pravidelně k volbám. Tito lidé jednoduše nevěří, že by jim někdo z politiků mohl či chtěl pomoci změnit jejich životní úděl. A francouzský prezident Macron, oslněn sám sebou, když s přehledem před rokem a půl zvítězil v prezidentských volbách a poté s ještě větším přehledem se svou nově utvořenou stranou zvítězil v parlamentních volbách, se chová jako chladný investiční bankéř. Tím ve skutečnosti také byl, když před svým vstupem do politiky ve francouzské socialistické vládě pracoval v Rothschildově bankovním domě. Faktem je, že jak socialisté, tak před nimi neogaullisté, nebyli schopni ani ochotni se svými vládami provést takové reformy francouzské společnosti a ekonomiky, o kterých snili podnikatelské kruhy. Teď nemám na mysli živnostníky a malé podnikatele. Mám na mysli ty největší francouzské společnosti. Takže Macronovy reformy měli zaplatit lidé ze střední třídy a také lidé z nízkopříjmových skupin francouzské společnosti. Ale třeba také živnostníci a určitě zaměstnanci a další. Proto tak zdrcující podpora v průzkumech veřejného mínění pro požadavky hnutí žlutých vest. Zatím vsak se jedná v souhrnu o požadavky spíše amorfního rázu nežli přesně specifikované cíle . Prostě hnutí žlutých vest je hnutím nespokojených či zklamaných, kterým se vyhýbá životní perspektiva a růst životní úrovně.

Jsou takoví lidé i v české společnosti?