Je nutné zdůraznit, že Česká republika je v současné době předsednickou zemí Evropské unie. Ale z výstupů, které vznikly z jednání obou vlád, vůbec není patrné, že by se mluvilo o snaze čí potřebě zahájit mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem.

Fiala stále fantazíruje, jako správný ambasador amerických zájmů v Evropě, o vytlačení ruských vojsk z Ukrajiny. A on i jeho ministři se zároveň honí za vyloženými chimérami. A tou první chimérou anebo možná jen velmi vzdáleným a neurčitým snem je poválečná obnova Ukrajiny. To vše v situaci, kdy dochází ke gradaci ruských válečných operací na ukrajinském bojišti. Stejně tak je chimérou anebo jen velmi vzdáleným a neurčitým cílem členství Ukrajiny v EU.

Snahou politického vedení Ukrajiny, a to jakéhokoliv, bude úzce spolupracovat s EU a přibližovat se tak postupně k členství v této organizaci. K tomu ovšem bude potřeba hodně času, úsilí, ale také vyřešení konfliktu s Ruskem. Je nemyslitelné a zatím se to nikdy v minulosti nestalo, že by do EU byla přijata země, která je v zásadním konfliktu se sousední zemí. Kromě toho, ukrajinské hospodářství je natolik rozvrácené, že bude potřebovat obrovskou rekonstrukci. Ale také modernizaci, což si vyžádá mj. vlastní vzdělané inženýrské a řídící kádry na různých úrovních řízení průmyslu i dalších odvětví. A ty jsou v zahraničí...

Ruská vojska se v současné době zaměřila, a můžeme debatovat o tom, co bylo prvotní příčinou změny jejich strategie (podle všeho zbytečný a provokativní útok ukrajinských ozbrojených sil na Kerčský most), na zničení celkové elektrifikační a energetické soustavy Ukrajiny.

Zdá se, že Rusko je v plnění tohoto záměru vcelku úspěšné. I v mainstreamovém českém tisku se píše, že po ruských raketových útocích a útocích dronů „kvůli zásahům v okolí hlavního města však 80 % obyvatel zůstalo bez vody a stovky tisíc lidí se ocitli bez proudu“ (týká se to pondělního Kyjeva).