Altner se tehdy zapojil do politické hry proti sociální demokracii, která měla vyústit, při případných mých neobratných krocích, v oslabení mé pozice na sjezdu ČSSD v březnu 2007. A samozřejmě celé toto bombastické sdělení označující ČSSD za největšího dlužníka v zemi, mělo sloužit k zakrytí nelegitimity vzniku Topolánkovy vlády v lednu 2007. Tehdy jsem Altnerovi po prostřednících, kteří ještě žijí a mohou to i dosvědčit, vzkázal, že sice práce, o kterých mluví, vykonal ve prospěch sociální demokracie vesměs někdo jiný (JUDr. Blanický a další advokáti), ale že jsem ochoten mu vyplatit jednorázově konečnou částku ve výši 70 mil. Kč, když ukončí svůj právní spor s ČSSD. Prostředníci mu zdůraznili, že nepovažuji jeho „nároky“ za plně legitimní, ale vzhledem k tomu, že se spor povleče léta, což bude znamenat reputační riziko pro ČSSD, jsem ochoten takovou oběť podstoupit. Je zvláštní, že před dvěma lety Obvodní soud pro Prahu 2, když rozhodoval a rozhodl o nesmyslné výši náhrady Altnerovi, ve výši 338 mil. Kč například k tomuto (k ochotě ČSSD smírně vyřešit spor) vůbec nepřihlédl. Soudkyně to prostě odpráskla od boku. A v rozporu s devíti předchozími rozsudky jiných soudů v této věci. Kdyby si Altner před dvanácti lety vzal oněch 70 mil. Kč jednorázového odstupného, byl by celý spor již vyřízen a desetileté příslušenství k jeho údajným odměnám by vůbec nenaběhlo. Prostě Altnerovi tehdy nešlo o vyřízení sporu, ale o to hrát něčí hru proti ČSSD. Řekl bych, že vím, kdo s ním tyto hry hrál, ale je už zbytečné o tom nyní mluvit.