Za co? No podle těch herců aj. umělců za nic. Nicméně není kouře bez ohně, že. Stačí si přečíst ony ohlasy v těch různých diskusích na těch různých sítích, a je víceméně jasno. A spíš více, než méně. Nicméně není ohně bez paliva, že. A když někdo furt přitápí, tak se nemůže divit, že je mu pak horko.

Stačí si srovnat do latě ty řady a zástupy těch dotčených herců a dalších umělců. A stačí se mrknout (byť i jen zlehýnka, „ledva coby vánkem“) do archivů jejich geneze jak tvůrčí, tak nezřídka i genetické, byť by jen to zděděné profesní ego snad mohlo komplexně stačit. Když anděl hraje ďábla, asi to nebude totéž, jako když si ďábel hraje na anděla, přičemž publikum to odmítá, nicméně je silou nuceno to nejenom strpět, ale i draze platit.

Vím dobře z osobní zkušenosti, co říkám, protože už někdy od začátku 80. let jsem externě (j.h. = jako host) působil v Divadle bratří Mrštíků v Brně (dnešní Městské divadlo Brno) a my mu tehdy s úctou a láskou říkali Divadlo mrštných bratříků. Byla tam tenkrát plejáda hereckých hvězd a já se už od těch skoro pětadvaceti let od nich mohl učit nejen řemeslo, ale i tu divadelní hereckou člověčinu, bez níž to nejde (bez níž se neobejde žádné řemeslo, má-li se dělat poctivě a řádně pro lidi a „všecky krásy světa“). Tehdy jsem si hodně vážil toho, že tam pro to divadlo a pro publikum taky můžu aspoň trochu něco udělat.