Každému to muselo být jasné, už poté, kdy Jaroslav Tvrdík, coby šéf CEFC pro střední Evropu, před nějakou dobou odpískal vstup CEFC do společnosti, která vlastní licenci na provozování TV Barrandov. Uvědomil si, že vstup Číňanů do této společnosti by vlastně znamenal potřebu uhradit veškeré její nemalé závazky, které se už tehdy nejspíše pohybovaly mezi třičtvrtě miliardou až miliardou korun. Taková „investice“ by byla i velkorysým šéfem čínské mateřské CEFC jistě pokládána za rozmařilost. Rozmařilostí ale je nesporně také to, pokud J. Tvrdík v Soukupově společnosti pár set milionů zanechal. Těžko si představit, že by se někdy tyhle peníze, které vlastně dnes stabilizují TV Barrandov, někdy ke svým čínským majitelům ještě mohly vrátit.

Je tedy otázkou, jaká je vůbec struktura věřitelů společnosti, která provozuje TV Barrandov.A proč se nedomáhají vrácení svých peněz. Jednoho věřitele, tím je CEFC, už známe. Ale kdo jsou ti další? Bylo by dobré s nimi udělat interview, zda ještě očekávají, že někdy své peníze ještě uvidí. Soukupova televize prostě žádnou ekonomickou návratnost své činnosti nezajišťuje a těžko očekávat, že se z její činnosti vytvoří volné prostředky, ze kterých by bylo možné závazky společnosti splácet.