Pokud hovoříme o krizích, je nutné zdůraznit, že jsme teprve na jejich začátku. A k nim ještě můžeme přiřadit třetí možný krizový moment, který zatíží společnost a tím je nová covidová vlna. V ní rostou počty nakažených, hospitalizovaných i zemřelých. Pomalu, s výkyvy, ale jistě.

Podívejme se nejprve na výsledky českého hospodářství za uplynulých devět měsíců. Pokud analyzujeme základní makroekonomická čísla a údaje české ekonomiky, nalézáme opravdu jen velmi málo pozitivního.

Mezinárodní měnový fond (MMF) včera zpřesnil, respektive snížil, odhad meziročního růstu HDP Česka na 1,9%. K tomuto meziročnímu nárůstu dochází jen z toho důvodu, že při propočtech se vychází z nižší výchozí základny roku 2021, jež byla poznamenána velmi silně lockdowny a omezeními ekonomiky.

Zůstává otevřenou otázkou, jaký dopad na HDP bude mít, pokud např. vláda ještě v prosinci bude nucena přistoupit k přídělovému hospodářství plynu, případně i el. energie. To by se pochopitelně projevilo snížením produkce v průmyslu i ve službách, které lze dnes jen stěží odhadnout.

Vše nasvědčuje tomu, že německá ekonomika vstoupila již do recese a analytici odhadují v příštím roce její mírný meziroční pokles. Naše národní hospodářství je s tím německým velmi úzce spjato, takže prakticky třetina českého zahraničního obchodu probíhá s Německem. Jsme subdodavateli zejména náhradních dílů pro německý automobilový průmysl, a pokud by ten narazil na bariéry růstu především v Číně, mělo by to značný dopad i na český průmysl. Ovšem zprávy z Číny, které přicházejí, pokud jde o prodeje osobních aut v posledních měsících, jsou velmi příznivé. Meziročně tam dochází v posledních měsících k meziročním nárůstům prodejů osobních automobilů o více než pětinu. Jak se na tom ovšem podílí např. německé značky aut a auta čínské výroby, není z tohoto zveřejněného statistického údaje jasné.