Poněkud mimo zájem vlády i veřejnosti probíhá nárůst počtu nakažených, hospitalizovaných i zemřelých v nové vlně Covidu-19. Covid napadá, jak to vidím ve svém okolí, i osoby, které mají tři očkování proti této nemoci a které dokonce prošly touto nákazou v předchozích dvou letech.

Nechci věci dramatizovat, ale naprosto pasivní přístup vlády při (ne)řešení nové vlny pandemie mi připadá znepokojující. Snad by vláda mohla alespoň v místech velkého či většího soustředění lidí doporučit používání roušek.

Druhá krize je fiskální a třetí krize energetická. Tyto dvě rozvíjející se krize jsou navzájem propojeny. V každém případě inflace dosahuje dvouciferných hodnot. Kdo se chce spokojit s čísly ČSÚ, může říci, že těch 18% inflace vlastně ve střední Evropě ještě není nejhorší. Pokud však vezmeme růst cen potravin, tak už jsme u meziročního nárůstu 22%. Pokud vezmeme ceny plynu a el. energie, jedná se o desítky procent nárůstu (plyn zaznamenává meziroční nárůst 86%, elektřina 38%, tuhá paliva 56%). Ceny pohonných hmot se sice snižují, ale obávám se, že to může být jen přechodný jev. Rostou také ceny nájmů a tepla.

Jinak řečeno, pokud bych zúžil velmi široký spotřební koš, podle kterého se posuzuje růst inflace na nějakých 30 – 40 položek zboží a služeb, které jsou nezbytně potřeba k životu občana, obávám se, že se inflace bude přibližovat cifře 25%.

A fiskální krize? Po velmi svalnatých prohlášeních Fialovy vlády na přelomu tohoto roku, týkajících se ozdravení rozpočtové politiky státu, nezbylo nic. Rozpočtový schodek na tento rok bude sněmovnou upraven na základě vládních návrhů a návrhů poslanců vládních stran na 375 mld. korun (v loňském roce vyčítaly dnešní vládní strany A. Babišovi schodek v podobné výši). Chápu, že loni zasáhla stát plnou silou a již druhým rokem covidová pandemie a letos jsou to důsledky války na Ukrajině. Růst cen komodit jak energetických, tak průmyslových kovů i zemědělských produktů je způsoben především válkou na Ukrajině a sanační politikou Západu.