Divil jsem se, že Filipa Turka, takto zmocněnce vlády ČR, Česká televize, jež jej otevřeně nenávidí, nechala tak dlouho na obrazovce. Říkal jsem si přitom, ten Turek hovoří velmi dobře anglicky. Rozuměl jsem mu, měl slušnou výslovnost jako člověk, který se učil anglicky v dobré škole. A zřejmě také využil pobytu v zahraničí, mimo jiné roku a půl jako europoslanec v Bruselu, aby svou znalost anglického jazyka ještě zdokonalil.

To, co se odehrálo poté v některých mainstreamových médiích, bylo vůči Turkovi naprosto nekorektní. Dělat z bílého černé a tvrdit, že Turek má s angličtinou problém, mělo jenom podtrhnout uměle vytvářený obraz Filipa Turka jako problémového politika. Politika, jenž nic nezná, a představuje tak ve své funkci zátěž pro vládu i pro republiku. Je to záměrná a dlouhodobá kampaň, nic jiného.

Něco podobného jsme zaznamenali před pár týdny v souvislosti s vystoupením ministra zahraničí Macinky na mnichovské bezpečnostní konferenci. Pan ministr se v diskuzi na konferenci vymezil vůči arogantní bývalé ministryni zahraničních věcí USA Clintonové. Argumentoval přitom věcně dobře. Projevil také dobrou znalost anglického jazyka. Co následovalo? Čeští opoziční lídři a také bídní šmokové v mainstreamových médiích se na Macinku vrhli jako na lovnou zvěř. A byli by ho roztrhali na kusy. Pak se do toho ale vložili představitelé republikánské strany USA včetně prezidenta Trumpa (což mě tedy v Trumpově případě zase tolik neoslňuje). Ale najednou čeští opozičníci, kteří napadali ministra Macinku, úplně zmlkli. To ticho přímo řvalo.