Jak mi o víkendu   říkal organizátor sbírky MUDr. Bohdan Babinec, oslovil mnoho subjektů i pravicových stran. A od pravicových stran a pravicových českých politiků byla odezva minimální. A jejich finanční dary se limitně blížily nule. Je dobré si tuto skutečnost připomenout, neboť teď se česká pravice, ti různí Vystrčilové, Růžičkové a Fialové ad., snaží přisvojit politický odkaz Milady Horákové. Vlastně je ale na jejím životě zajímá jen její tragická smrt, tragický osud jí samotné v naprosto vykonstruovaném politickém procesu. Ale její život a dílo  je prakticky nezajímají.

M. Horáková byla názorovou socialistkou, která by s těmito pány z české pravice, kteří se k ní teď tak vehementně a účelově hlásí, mnoho společného neměla. Ale byla samozřejmě také političkou hledající konsensus a proto by jednala s každým, s nimi i s komunisty. Proto byla ve třicátých letech tak úspěšná v administrativě pražského magistrátu v sociální oblasti. V té době v čele Prahy stáli dva národně socialističtí primátoři. Nejprve po patnáct let Karel Baxa a poté až do konce první republiky Petr Zenkl.

Když jsem se díval v posledních dnech na Českou televizi, nemohl jsem přehlédnout i základní nedostatky v reáliích, které mohl upravit snad každý historik, pokud by se problematikou strany, jíž byla Horáková členkou, zabýval. M. Horáková nebyla členkou České strany národně sociální, jak se objevovalo na vysvětlivkách ČT. Národně sociální strana totiž existovala v letech 1897 – 1918. Na jaře 1918    se přejmenovala na sjezdu, který přijal velice radikální socialistický program, na Českou stranu socialistickou. Byla tak socialistickou, ale nemarxistickou stranou. Až v závěru 20. let byla tato strana přejmenována na Československou stranu národně socialistickou (ČSNS). (V roce 1929 vstoupila Horáková do ČSNS).  A s tímto názvem vydržela strana až do října 1938, kdy větší část jejich členů odešla, v době druhé republiky, do Strany národní jednoty a menší, ta levicovější část, do Strany práce. Do této strany přešla většina sociálních demokratů. Politická elita republiky se tak snažila zjednodušit politický systém státu, omezit řevnivé stranictví, které přispělo k pádu první republiky. M. Horáková pracovala po celá 30. léta na magistrátu v sociální oblasti. Měla na starosti nadace a oblast péče o matku a dítě.