Když jsem před dvěma a půl lety spolu s třemi desítkami dalších levičáků zakládal spolek Nespokojení, měl jsem pocit, že to je dobrá a nosná myšlenka. Od té doby jsem získal nové zkušenosti. Přesvědčil jsem se, že v rámci levice existuje to, čemu se říká ideologická předpojatost a vedle toho také silné osobní a partikulární zájmy. Vlastně ty osobní zájmy jsou zcela určující. Na levici se vyhranily v tuto chvíli dva politické subjekty, které by mohly za určitých okolností být gravitačním polem pro celou českou levici.

Dnes už víme, že Stačilo! to určitě nebude. Nechci tady příliš zkoumat, zda tato skupina či (po)hnutí lidí je levicová či národně- konzervativní nebo vůbec nějaká. Zda je Vidlákova nebo ji v zásadě řídí J. Bobošíková, schovaná za širokými zády K. Konečné. Zatím to vypadá, že z celého tohoto uskupení, které je volným sdružením radikálů, jsou nejčitelnější částí komunisté. Pak je v této volební koalici zahrnuta typická pravostředová strana. Dále pak dnes zcela bezvýznamná druhá nejstarší politická strana (NÁRSOC) v zemi, čítající dnes zhruba deset živých členů. Zatím jediné, co národní socialisté politický letos předvedli, je nápad hodný dílny Jaroslava Haška, takto autora Dobrého vojáka Švejka, na masové odvolávání soudců.Tedy těch, kteří byli jmenováni na návrh vlády prezidentem republiky v době, kdy byl ministrem spravedlnosti zlopověstný P. Blažek.

J. Bobošíková má potřebu vysvětlovat dychtivému publiku, jak to bylo v době, která proslula rozchvácením českého průmyslu a národního majetku obecně, tedy v 90. letech, kdy ona podporovala anebo byla dokonce členkou ODS. Prý tehdejší ODS a dnešní Stačilo! mají stejný programový étos (!). Tedy podle ní...