Čínští majitelé SK Slavie Praha (společnost CITIC) nabídku americké firmy ale odmítli. Myslím, že dobře udělali. Nechápu, v čem by Slávii mohla pomoci firma, která má ve svém portfoliu v zásadě průměrné evropské kluby, které zaostávají v žebříčku evropských klubů vesměs daleko za Slavií. 

Deník Sport si pro posouzení celé záležitosti povolal na pomoc „věhlasného“ pravicového ekonoma Petra Zahradníka. Píšu úmyslně pravicového, protože v rozhovoru, který poskytl Sportu a který vyšel ve středečním vydání těchto novin, prostě projevuje nemístnou zaujatost vůči velmi dobrému čínskému investorovi.

Stačí jenom citovat z jeho článku: „Celý zbývající svět začíná vůči Číně postupovat poměrně nekompromisně“. Možná,  že by se P. Zahradník  měl trochu po tom světě rozhlédnout a nedívat se jenom na český dvoreček. Na něm opravdu česká pravice předvádí verbálně vůči Číně divy udatenství. Přitom je Čína druhým největším importérem do Česka: importuje kvalitní a relativně levné zboží, které je atraktivní zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. A upřímně, pokud "sportovci" ze Sportu dělali s P. Zahradníkem rozhovor ve své redakci, těžko by se našla v této redakci technika, u níž by nebyly alespoň nějaké součástky vyrobeny v Číně.

A půjdu dál. Čína v rámci svého obřího projektu „Pás a stezka“ reálně ve světě investovala už několik set miliard dolarů, zejména do infrastruktury zemí rozvojového světa. Západ zatím žádný podobný projekt v Africe, Asii ani Latinské Americe nenabídl. A strategickým spoluhráčem Číny jsou i některé evropské země, např. Itálie a Portugalsko. A na obřím summitu před dvěma a půl lety v Pekingu jsem viděl kousek od čínského a ruského prezidenta sedět také maďarského premiéra a prezidenta Švýcarské konfederace. Švýcaři jdou po všem, co je pro ně výhodné a proto tedy budují korektní, vzájemné výhodné vztahy také s Čínou.