Čtvrteční schůze poslanecké sněmovny se zabývala zejména otázkou prodloužení nouzového stavu. Přiznám se, že jsem tentokrát ani neměl chuť se dívat na eskapády opozičních poslanců, kteří rozvíjejí víceméně stále to samé. Vláda prý zaspala nebo nedospala. Nikdo nic neví a trvá chaotická situace. Neustálé výhrady opozice k jakémukoliv konstruktivnímu kroku vlády, v situaci stále nezkrocené pandemie, jsou už trapné. Tím ale neříkám, že snad vláda nedělá chyby.

Rigidní verbální opozice je ale lepší nežli fyzické násilí, které vnesl včera večer do sněmovny poslanec Volný. Nejprve napadal ve svém projevu místopředsedu sněmovny Hanzela, politickou stranu, za kterou byl Hanzel zvolen. A vlastně by se dalo říci, že zásadně a vůbec nemluvil k věci. Tedy k prodloužení nouzového stavu. Místopředseda sněmovny postupoval zcela správně. Vyzval nejprve Volného, nacházejícího se v amokálním stavu, aby se držel věci. To ovšem Volný nebyl schopen anebo ochoten udělat. A tak místopředseda sněmovny konal svou povinnost a vypnutím mikrofonu přerušil trapné blábolení, kterým Volný včera potřísnil parlamentní tribunu. Poté se poslanec Volný zřejmě rozhodl vzít řízení sněmovny do vlastních rukou. Kolem předsednického pultíku tak v krátku vznikla poněkud nepřehledná situace, v níž tekly emoce proudem.. Hanzel bránil mikrofony a zabraňoval svému vystrkání z řečniště pro předsedajícího. Na pomoc mu naštěstí promptně přišli dva poslanci ze sociální demokracie, kteří zřejmě zabránili tomu nejhoršímu. Už to totiž vypadalo na další pražskou defenestraci.

Je otázka, co způsobilo Volného výkon, ve kterém předvedl etudu, kterou zatím česká sněmovna za téměř třicet let existence samostatné České republiky nezaznamenala.