Jediný spor v rámci kabinetu je, zda do množiny školních dětí budou zahrnuti žáci jen do páté třídy nebo až do deváté třídy. Kromě toho, z úst ministryně Maláčové zaznělo, že se neleká ani toho, určit případný finanční zdroj, ze kterého bude možné potřebných 6 mld. Kč ze státního rozpočtu uhradit. Tímto zdrojem by mohlo být zavedení druhé sazby daně z příjmu pro největší české firmy, tzv. sektorové daně. Rozumím také tomu, proč se nechce iniciátorům zákona jít do řešení, aby obědy zdarma měly jen děti, jejichž rodiče budou pod určitou příjmovou hranicí. Pak by ovšem nastaly dalekosáhlé diskuze, proč právě tato hranice a proč ne jiná a zda by nebylo dobré posuzovat také majetek, který rodina má apod.

Přiznám se, že mně osobně vadí představa, pokud je u nás několik desítek tisíc dětí, které každodenně nejdou na oběd ve školní jídelně prostě a jen proto, že jejich rodiče na to nemají. Je jasné, že tato situace chudých dětí vede k tomu, že nejsou koncentrované na školu, mně připadá dost racionální vysvětlení potřeby zásahu státu. Že je proti poskytování obědů zdarma všem dětem pravicová opozice mě nepřekvapuje a nezlobím se na ni. V dobách své vlády, zejména v roce 2007 a později po roce 2010 prosadili naši pravičáci taková asociální řešení v řadě otázek, že mě jejich odpor proti obědům zdarma, poskytnutým chudým dětem vůbec nepřekvapuje.

Jejich vidění světa je jako vždy ideologické tak, jako vždycky bylo. Z ničeho se nepoučili a proto tak mocně zaostávají za Babišem ve volebních preferencích. Mumlají cosi o další dávce státu lidem a také o tom, že přeci takové věci nelze řešit plošně. Anebo přicházejí s nápady, jak řešit problém s úhradou obědů chudých dětí charitou. Že to prý někde ve školách platí movitější rodiče, neziskové organizace a vůbec filantropové. A příliš se nezabývají tím, jak se vlastně ty chudé děti musejí cítit, když ony to mají „zadáčo“ a ostatní platí. Ve školní jídelně pak ihned dochází k dělení na socky a ty ostatní. Já dávám přednost tomu, aby takovéto dělení alespoň u dětí nebylo. A alespoň u základních potřeb jako je jídlo k obědu.