Protestoval tehdy proti narůstající pasivitě lidí po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy. V dopise, který zanechal na rozloučenou, zformuloval své požadavky. Žádal ukončení cenzury, která byla po vstupu vojsk do země obnovena začátkem září 1968. A dožadoval se zastavení vydávání kolaborantských Zpráv. Jeho čin v české společnosti tehdy akceleroval poslední vzepětí národa, jehož úsilí a touhu po demokratizaci a demokracii překryli za pár měsíců na to na dvacet let komunisté těžkým příkrovem normalizace.

Čin Jana Palacha byl nepochybně inspirován podobnými zápalnými oběťmi buddhistických mnichů, kteří prováděli takové činy v tehdejším jižním Vietnamu v době, kdy v této zemi probíhala občanská válka a vojenská intervence USA. Jeho příklad občanské odvahy, která má v českých dějinách jen minimum srovnání, vedl k následování několik dalších mladých lidí. Nejznámější je čin Jana Zajíce, který se zapálil v březnu 1969 také na Václavském náměstí. Normalizační režim českých komunistů se snažil devalvovat velikost oběti Jana Palacha, vypouštěním strašlivých dezinformačních blábolů o nepálivém ohni apod. Komunisté, za trpného přihlížení reformních komunistů, začali po nástupu Husákova vedení již tři měsíce po smrti Jana Palacha nelítostně normalizovat českou společnost. Stovky tisíc lidí přišlo o práci, o existenci. Ti, kdo se postavili na odpor, byli pronásledováni, vězněni, vystěhováváni ze země. Teror sice nebyl srovnatelný s terorem, který panoval v padesátých letech, ale vedl k tomu, že se lidé ve své většině stáhli do svého soukromí a tolerovali mlčky komunistický režim.