Jenže krajští radní pro školství přímý vliv na obsah výuky nemají. Snad by nějaký vliv mohli mít skrze personální politiku ve školách, které pod ně spadají, ale skutečností je, že na krajské úrovni se starají převážně jen o „provoz“ škol.

 Protesty proti KSČM jsou tedy útoky na symboly, spíše než na skutečné hrozby. To jistě nelze v demokratické společnosti nikomu zakazovat.

 Jenže když už jsme 23 let po pádu minulého režimu v situaci, kdy především v důsledku neschopnosti „demokratických“ stran vyhrává KSČM volby v některých krajích, bylo by lepší nechat komunisty v odpovědných pozicích, ať se předvedou. Kraje jsou pro takový „test“ přitom docela vhodné, protože spoluvláda komunistů na krajské úrovni jen těžko může být interpretována jako hrozba demokracii.

 Vliv KSČM v poslední době rostl i v důsledku schizofrenních postojů vůči této straně: na jedné straně nové politické elity po roce 1989 nedokázaly KSČM zakázat ani svou příkladnou politikou omezit její vliv, na straně druhé se prý z morálních důvodů nemá KSČM podílet na moci, i když si o ně svými volebními výsledky řekne. I proto, když teď komunisté přejímají na krajské úrovni odpovědnost za vládnutí, by bylo vhodnější pozorně sledovat činy a slova komunistických politiků, spíše než je z morálních pozic zase vylučovat.

 Že budou mít komunisté potíže se svojí mocenskou rolí, se koneckonců už začíná v některých případech ukazovat. Komunistický radní pro školství v Karlovarském kraji Václav Sloup, bývalý pohraničník, se například nedokázal ubránit tomu, aby z pozic politického výsluní nezačal činit nesmyslné výroky, například o údajných německých přáních, aby hranice s Německem byla opět střežena.

 Činy i výroky nyní více viditelných komunistických politiků se budou skládat do mozaiky, která před příštími volbami poskytne voličům mnohem lepší vodítko k tomu, jak volit, než tomu bylo před krajskými volbami, kdy KSČM mnozí „použili“ jako příjemce svých protestních hlasů proti nevábným politickým poměrům. Ukáže se tak, jestli je KSČM skutečně jen další nesystémovou stranou, kterou podíl na moci zdiskredituje, nebo zda lidé jako Sloup či poslankyně Marta Semelová, která dodnes otevřeně obdivuje Klementa Gottwalda, jsou v řadách strany  spíše jen výjimkami.

Právo, 6.12.2012