Výjimku si Klaus stanovil jako podmínku pro svoji ratifikaci Lisabonské smlouvy, přičemž argumentoval, že by prý Listina základních práv, která je součástí Lisabonské smlouvy, mohla být zneužita sudetskými Němci k majetkovým nárokům vůči České republice.

Protože už byl v době, kdy Klaus vznesl svůj požadavek, ratifikační proces v Unii de facto u konce, a navíc Lisabonskou smlouvu už schválily, bez jakýchkoliv výjimek, ústavními většinami obě komory českého parlamentu, Lisabonská smlouva vstoupila v platnost bez české výjimky na konci roku 2009 s tím, že se o české výjimce bude hlasovat s největší pravděpodobností spolu s přístupovou smlouvou Unie a Chorvatska.

Tento okamžik se blíží, a na české politické scéně roste nervozita.

Současná vládní koalice si sice dala přijetí výjimky do své koaliční smlouvy, jenže k jejímu prosazení nemá potřebnou sílu. Levice ji totiž může jen těžko podpořit, protože přijetím výjimky by v České republice byla suspendována platnost Listiny základních práv Evropské unie, což by v praxi znamenalo, že by čeští občané ztratili možnost dožadovat se ochrany některých svých sociálních práv u evropských soudů.

Hrad i Občanská demokratická strana by proto chtěli, aby výjimka byla přímo připojena k přístupové smlouvě s Chorvatskem, což by dostalo pod tlak zejména opoziční sociální demokraty. Kdyby byla výjimka součástí přístupové smlouvy s Chorvatskem, museli by zvažovat, zda kvůli výjimce zablokují i vstup Chorvatska do Unie, což by nepochybně vyvolalo mezinárodní skandál.