Při povrchnějším pohledu se může zdát, že jde jen o momentální neschopnost demokraticky zvolených politických reprezentací ve dvou konkrétních zemích poradit si s dluhy. Ve skutečnosti jde o přežití liberální demokracie v národním rámci.

Ta je v Evropské unii, zejména pak v zemích eurozóny,vystavena dvojímu tlaku. Z jedné strany je to tlak integrovaného celku, který pro své fungování vyžaduje, aby národní státy hrály podle jistých nadnárodních pravidel, a na přesně vymezeném hřišti.

Tato pravidla jsou sice výsledkem dohod demokratických politických reprezentací, jakmile ale začnou fungovat, stávají se jakousi „nadpolitickou" technologií provozu, v němž těžiště zásadních rozhodnutí už není v národních státech s jejich konkrétním politickým životem i volebními cykly.