Halík si hradní útok vysloužil tím, že kritizoval církevní hodnostáře za to, že dovolili prezidentu Klausovi, aby na svatováclavské mši přednesl výrazně politický projev. Podle Halíka „Klaus k oltáři nepatří", čímž má na mysli politiky obecně. Musíme se podle něj bránit nebezpečí oživování „jednoty trůnu a oltáře".

Pokud jde o Klause konkrétně, Halík správně konstatoval, že jeho útok na sociální stát během výše zmíněného projevu je v naprostém protikladu k sociálnímu učení katolické církve a k sociálně-politickému myšlení papeže Benedikta XVI.. který neoliberalistickou ideologii všespasitelného trhu soustavně kritizuje.

A to se Halík držel zpátky. Mohl se totiž také zeptat, kde bere Klaus odvahu kázat v rámci katolického shromáždění o tradičních hodnotách jako je rodina, když je známý svými nevěrami nebo když krade propisovací pera v přímém přenosu. Ondřej Štindl sice správně v Lidových novinách poznamenal, že osobní morální selhání tohoto druhu nemusí nezbytně člověka diskvalifikovat, aby obecně apeloval na dodržování určitých hodnot, jenže pro některé z nás to může být přinejmenším „chucpe", což je pěkný židovský výraz pro opovážlivou drzost.